11 C 161/2024-97 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou původně Městskému soudu v Brně dne 23. 5. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a omluvy jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec u , Anonymizováno, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , Anonymizováno2. Žalobce uvedl, že byl na základě usnesení ze dne 30. 10. 2015 trestně stíhán v řízení vedeném Policií ČR pod sp. zn. , Anonymizováno, , ve kterém byl obviněn ze závažné hospodářské kriminality. Obžaloba byla vůči žalobci podána dne 13. 11. 2018. Trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem vydaným , soud A, dne 5. 10. 2020 pod sp. zn. , Anonymizováno, z důvodu dle § 226 písm. b) tr. ř. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Trestní stíhání žalobce nadále pokračuje, neboť v době od uplatnění nároku do podání této žaloby bylo ve věci podáno dovolání.3. Nezákonným rozhodnutím byla zasažena práva žalobce a byla mu způsobena újma, kterou požaduje odškodnit. Žalobci hrozil vysoký trest v rozsahu 5-10 let. Žalobce, ačkoliv ničeho protiprávního nespáchal, musel snášet po dlouhou dobu psychické strádání spojené s nejistotou ohledně svého zjevně nezákonného trestního stíhání. Po dobu trvání trestního stíhání měl žalobce zajištěn veškerý svůj majetek, což mělo vliv na všechny jeho činnosti i jeho psychický stav. Žalobce byl zdravý člověk, v průběhu trestního řízení mu však byla diagnostikována , Anonymizováno, choroba. Žalobce má za to, že základem pro toto zdravotní postižení byl stres spojený s jeho trestním stíháním. Nejistota výsledku řízení měla vliv na jeho psychiku, zdraví a ovlivňovala jeho veškerý život, a to ve všech jeho aspektech, především avšak nikoliv jen v pracovní sféře, rodinné sféře a podepsala se i na zdraví žalobce.4. Za takto vzniklou újmu žalobce požadoval poskytnout zadostiučinění jednak ve formě písemné omluvy, jednak v penězích částkou 500 000 Kč. Takto formulovaný požadavek žalobce uplatnil u žalované dne 18. 12. 2023, žalovaná však ve sdělení doručeném žalobci dne 8. 4. 2024 odškodnění odmítla.5. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal poskytnutí omluvy ve znění uvedeném ve výroku II tohoto rozsudku a zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 4. 2024 do zaplacení, kdy není racionální důvod, aby neběžel úrok z prodlení již od tohoto data, kdy např. doručením stanoviska dne 8. 4. 2024 došlo k ukončení přerušení běhu promlčecí lhůty.6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 18. 12. 2023 uplatnil předmětný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. K projednání žádosti žalobce došlo dne 8. 4. 2024, kdy žalovaná věc ukončila bez věcného projednání, neboť do dne projednání žádosti nedošlo ke změně skutkové situace, pro kterou byly předcházející žádosti zamítány. K věci samé pak žalovaná uvedla, že usnesením ze dne 30. 10. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Dne 13. 11. 2018 byla podána obžaloba. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které bylo rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2022 zamítnuto. I v neprospěch žalobce podal státní zástupce dovolání proti zprošťujícímu rozsudku. Tato skutečnost je pak zcela zásadní pro další posuzování důvodnosti uplatněného nároku, neboť zprošťující rozsudek může být ještě stále zrušen a v takovém případě by žalobci žádná škoda nevznikla. Stanovisko žalované je tak neměnné, nárok žalobce i nadále s poukazem na uvedené neuznává. Vzhledem k tomu, že žalobce byl již opakovaně poučen [kromě uvedených rozhodnutí i v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu (správně u, Anonymizováno, , Anonymizováno, – pozn. soudu) pod sp. zn. , Anonymizováno, , kdy se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy], že ve věci není dosud vydán zprošťující rozsudek, který by činil jeho trestní stíhání nezákonným, považovala žalovaná podanou žalobu za šikanózní.7. Žalobce v reakci na obranu žalované uvedl, že je pravomocně zproštěn obžaloby, což je skutečnost, která je podstatná pro vznik uplatněného nároku na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí. Podané dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá na právní moc zprošťujícího rozsudku vliv, a formální stránka nároku je tedy naplněna. Pokud žalovaná odkazuje na formální existenci dovolání jako překážky vyhovění nároku, je tento názor žalované popřením principu presumpce nevinny, resp. popřením soudní mocí pravomocně deklarované nevinny. Již jen tato skutečnost ve spojení s § 154 odst. 1 o. s. ř. činí takovou obranu žalované naprosto vadnou. Navíc dovolání v předmětné věci není schopné jakkoliv změnit pravomocný výrok o zproštění žalobce obžaloby. Dovolání proti rozsudku , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) bylo podáno z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný (chybějící výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zproštění žalobce obžaloby). Dovoláním vytýkaná vada rozsudku odvolacího soudu byla přitom již odstraněna doplňujícím rozsudkem , soud B, ze dne 18. 12. 2023, který byl doručen žalobci a státnímu zástupci dne 17. 1. 2024. Proti tomuto doplňujícímu rozsudku nejvyšší státní zástupce dovolání nepodal a jeho dovolání stále formalisticky směřuje do neexistence výroku ohledně odvolání státního zástupce v původním rozsudku , soud B, . Na tomto dovolání nejvyšší státní zástupce formalisticky setrval i po výzvě , soud A, adresované mu po vydání doplňujícího rozsudku , soud B, . Skutečnost, že chybějící výrok nebyl doplněn na základě pokynu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), ale z aktivity samotného odvolacího soudu, je dle žalobce zcela zjevně právní postup naplňující smysl ustanovení § 270 odst. 2 tr. ř., a trvání na podaném dovolání ze dne 24. 6. 2022 je tak jen naprosto nepochopitelným právním krokem, který nedůvodně udržuje existenci trestního řízení ve vztahu k žalobci, a za situace, kdy nebylo podáno dovolání proti doplňujícímu rozsudku, není schopno právní situaci žalobce jakkoliv změnit v jeho neprospěch. Následně žalobce předložil soudu rozhodnutí NS, kterým bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto.8. Žalovaná následně doplnila, že ve výpovědích v řízeních vedených u , adresa, (dále jen „, soud C, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, žalobce uváděl, že se za zproštěného obžaloby považoval již po prvním rozsudku , soud B, a že od té doby jej již předmětné trestní řízení nezatěžovalo. Pokud pak jde o tvrzený vznik , Anonymizováno, choroby, žalovaná popírala existenci příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním, a to jednak z časového hlediska, když žalobce v předchozích řízeních uváděl, že se u něho tato choroba projevila, až v době, kdy se již považoval za zproštěného obžaloby, jednak z hlediska věcného, když dle předloženého odborného článku není stres jako takový spouštěčem této choroby.9. Žalobce pak k dopadům předmětného trestního stíhání a v reakci na doplněnou obranu žalované doplnil, že k prvotnímu zásahu do jeho práv došlo již provedením domovní prohlídky v jeho bytě. Tato domovní prohlídka v roce 2012 byla zásahem do intimity jeho obydlí a žalobce a jeho manželka ji vnímali jako zásah do své intimní sféry, se kterým se museli vyrovnávat. Trestní stíhání mělo podstatný vliv na život žalobce ve smyslu psychické pohody, kdy se cítil být ohrožen ve svém životě výsledkem trestního stíhání. Žalobce psychicky trpěl stresem vyvolaným trestním stíháním a nejistotou výsledku tohoto trestního stíhání, kdy mu hrozil vysoký trest 5-10 let. Spoluobvinění byli následně odsouzeni k vysokým trestům 9, 7 a 3 roky, přičemž státní zástupce navrhoval potrestání žalobce na úrovni 7 let nepodmíněného trestu odnětí svobody, tedy jednalo se o zcela reálnou hrozbu vysokého trestu. Na žalobci se projevoval stres zvýšenou nervozitou, která ovlivňovala jeho každodenní jednání, a to jak ve smyslu rozhodování, tak i ve smyslu sociálních kontaktů. Jeho stres se zvyšoval v době, kdy byl v kontaktu s orgány činnými v trestním řízení. Žalobce vnímal svou nervozitu také ve vztahu ke své manželce, kdy i tento vztah byl v průběhu trestního stíhání negativně narušen právě duševní nepohodou žalobce, která se projevila i ve sféře dušení pohody jeho manželky, a to včetně zasažení její pracovní sféry. Žalobce vnímal postup orgánů činných v trestním řízení vůči své osobě za křivdu, neboť od samého počátku (již v roce 2012) vypověděl, že s podnikáním společnosti , společnost A, , právnická osoba, neměl nic společného až na velmi krátkou dobu svého jednatelství, přičemž ve chvíli, kdy nabyl podezření, že věci nemusí být v pořádku, tak své jednatelství ukončil. Značný stres způsobilo žalobci zajištění veškerého majetku, a to jak úspor, tak i nemovitého majetku. Žalobce se do