11 C 185/2024-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 12. 11. 2024, upřesněnou při ústním jednání konaném dne 11. 6. 2025, domáhal na žalované zaplacení částky 290 620 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklých žalobci v důsledku úmrtí jeho otce jako následku vady očkovací látky proti COVID-19.2. Žalobce uvedl, že jeho otec byl dne 9. 11. 2021 očkován vakcínou , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , firma, (unikátní identifikátor certifikátu: , Anonymizováno, ). Dne 12. 11. 2021 otec žalobce zemřel. Z pitevního protokolu bylo jako bezprostřední příčina smrti stanoveno akutní , Anonymizováno, (jejíž nejčastější příčinou je , Anonymizováno, ). Dne 9. 11. 2021, před aplikací očkovací vakcíny, byl otec žalobce vyšetřen , tituly před jménem, , jméno FO, s výsledkem bez akutního infektu. U otce žalobce nebyla mezi dnem 5. 11. 2021 (provedeno EKG) a úmrtím sledována žádná událost, nebo rizikový faktor pro , Anonymizováno, , zemřelý nebyl , Anonymizováno, , neměl , Anonymizováno, onemocnění, , Anonymizováno, infekt, COVID-19, otoky , Anonymizováno, , ani , Anonymizováno, . Je prokázáno, že , Anonymizováno, nemoc je existující komplikace očkování proti COVID-19. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce pro obor zdravotnictví, ze dne 18. 8. 2022 vyplývá, že příčinná souvislost mezi podáním očkovací látky proti COVID-19 a vznikem , Anonymizováno, je vysoce pravděpodobná.3. Žalobce v souvislosti s úmrtím otce uplatnil dne 13. 11. 2022 u žalované požadavky na přiznání náhrady za duševní útrapy, náhrady za závažné ublížení na zdraví a vytrpění bolesti za zemřelého a náhrady za úmrtí zemřelého. Věc byla následně řešena v řízení vedeném u zdejšího soudu (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn., a u , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) pod sp. zn. , sp. zn., . Aktuálně probíhá u Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) dovolací řízení pod sp. zn. , sp. zn., . Soudy v tomto řízení však projednaly pouze nárok ve smyslu § 2 zákona č. 569/2020 Sb., žalobci nebyla přiznána aktivní legitimace, problematika vady výrobku (vakcíny , Anonymizováno, ) nebyla projednána.4. Zákon č. 569/2020 Sb. se zabývá otázkou distribuce daných vakcín, kde žalovaná zaujímá klíčovou roli (nákupčí, organizační, marketingovou, metodickou, kontrolní a i legislativní), a to i z pozice obecné důvěry občanů ve stát a v právní stát. Zákon č. 569/2020 Sb. byl přijat v nouzovém stavu ve zkráceném legislativním řízení. Tedy nelze vyloučit (spíše lze předpokládat) jeho rozpor s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána, s právem EU a s principy právního státu a ochranou základních lidských práv a svobod, mj. rozpor dané tuzemské legislativy s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně ve smyslu zákazu experimentování na lidech, genetického inženýrství, otázky informovaného souhlasu a otázky odškodnění poškozených. Daná právní úprava je v rozporu mj. se zákonem o léčivech, jak potvrzuje text důvodové zprávy k danému zákonu, ve které je uvedeno: „Z toho důvodu se navrhuje, aby v tomto případě, kdy se stát stává distributorem pouze z titulu vlastníka očkovací látky, ale fyzicky s léčivými přípravky nebude nakládat, aby zároveň nemusel plnit přísné podmínky zákona o léčivech, které v daném případě nemají žádný vliv na bezpečnost distribučního řetězce.“ Důvodová zpráva tedy přiznává, že žalovaná (stát) je vlastníkem a distributorem daných vakcín. Takové postupy mají dle názoru žalobce vliv na otázku odškodňování poškozených osob (mj. otázka zodpovědnosti za vady výrobku). V rámci smlouvy mezi EU (EK) a jednotlivými státy a např. společností , firma, se Česká republika staví de facto (ale i de jure) do pozice výrobce/spoluvýrobce/zadavatele výroby experimentální vakcíny. Společnost , firma, „pouze“ vyvíjí daný produkt na základě poptávky z EU a případných škod se ve smlouvě s EU/členskými státy vyvinuje. EU (s pomocí žalované) přeskočila vývoj vakcíny, který trvá 10-15 let na 12-24 měsíců. O korupčním základu takových kroků nemůže být pochyb. Výrobci vakcín za takové počínání (vytvoření „rychlokvašky“) odmítli nést odpovědnost. Plně odpovědná/spoluodpovědná je tedy Česká republika, která dle úmluv s „výrobci“ sdílí rizika takového urychleného vývoje a financuje/financovala platbami dopředu výrobní kapacity. Je nepochybné, že žalovaná je tedy nejenom vlastníkem daných vakcín, ale je postavena i na roveň distributora a výrobce/spoluvýrobce daných vakcín. Na zde řešenou problematiku se tak přímo vztahuje právo EU (včetně obsahu a smyslu úmluv mezi EU a výrobci vakcín), které má vyšší právní sílu než tuzemská legislativa, mj. se jedná o legislativu EU o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, tj. Směrnice Rady 85/374/EHS, Směrnice Rady 92/59/EHS o obecné bezpečnosti výrobku. Česká republika však svým zákonem č. 569/2020 Sb. zakládá rozpor i s evropským právem, snaží se zbavit odpovědnosti za takové nežádoucí účinky vakcín, které např. v Souhrnu údajů o přípravku (dále jen „SPC“) konkrétních vakcín uváděny vůbec nejsou/nebyly, nebo nejsou uváděny dostatečně přesně, aby si to spotřebitel vůbec mohl uvědomit. Vada výrobku – vakcíny v takovém případě spočívá v neinformování spotřebitele o všech rizicích souvisejících s podáním vakcíny (včetně možnosti úmrtí). Je naděvší pochybnost, že zákon č. 569/2020 Sb. je v rozporu mj. se směrnicemi EU a v takovém případě je evropská legislativa (směrnice) přímo aplikovatelná. Dle přílohy k vyhlášce č. 483/2021 Sb. jsou jako pravděpodobné následky očkování proti COVID-19 uvedeny anafylaktický šok do 4 hodin, myokarditida do 14 dní, perikarditida do 14 dní, tromboembolie do 28 dní, imunitní trombocytopenie do 28 dní, syndrom kapilárního úniku do 3 dní. V souhrnu údajů o přípravku k vakcíně , Anonymizováno, však o , Anonymizováno, není ani zmínka. Přitom tato vakcína byla tou poslední, kterou měl otec žalobce před svou smrtí aplikovanou, a dle znaleckého posudku zemřel právě na následky , Anonymizováno, . Žalovaná (stát) však jakožto výrobce/spoluvýrobce, vlastník a distributor nezajistil soulad údajů o daném přípravku s textem přílohy k vyhlášce č. 483/2021 Sb. Daná vyhláška vstoupila v platnost 17. 12. 2021 (na případ zesnulého otce žalobce působí tato legislativa retroaktivně) a již v této době bylo zjevné, že vedlejším účinkem dané konkrétní vakcíny může být tromboembolie.5. Žalovaná neinformovala občany mj. o možnostech , Anonymizováno, v důsledku vakcíny, ani o možnostech úmrtí po vakcíně. Očkování přitom bylo v zásadě povinné, pokud člověk chtěl vykonávat veškerá občanská práva v právním státě běžná, když bylo například i zakázáno a zakazováno návštěva restaurace bez očkování, kdy nepostačoval ani negativní COVID test, když bylo na druhou stranu prokázáno, že očkování proti COVID-19 nebrání jeho šíření. Tedy nakažený člověk s COVID-19, který byl očkovaný a nemoc mohl šířit, se mohl účastnit společenského života, oproti zdravému, otestovanému a neočkovanému občanovi. Takové uspořádání bylo šikanózní, neproporcionální a v zásadě povinné, pokud člověk chtěl vykonávat svá občanská práva, tedy zde byla fakticita povinného očkování. Pokud by žalobce parafrázoval nepovinnost očkování, bez očkování se mohlo maximálně dýchat. Navíc v době očkování otce žalobce byla projednávána a vládou ČR komunikována očkovací povinnost pro všechny osoby starší 60 let. Vyhláška č. 466/2021 Sb., stanovující očkovací povinnost osob nad 60 let, vyšla v účinnost dne 7. 12. 2021, tedy necelý měsíc po provedeném očkování. Tedy nelze hovořit o tom, že by se ani de facto nejednalo o nepovinné očkování.6. S ohledem na popsané postavení žalované při výrobě a distribuci předmětné očkovací vakcíny tak žalovaná dle žalobce odpovídá za vady předmětné vakcíny, v jejímž důsledku zemřel otec žalobce, a tedy i za způsobenou škodu sekundární oběti (žalobci). Pro případ, že soud bude mít nejasnosti ohledně pasivní legitimace žalované ve vztahu k odpovědnosti za vadu výrobku, která v daném případě spočívá v neinformování spotřebitele o všech rizicích souvisejících s podáním vakcíny (včetně možnosti úmrtí), navrhoval žalobce vznesení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) ohledně postavení České republiky ve světle Směrnice Rady 85/374/EHS vzhledem k výrobě vakcín proti COVID-19. Dále žalobce navrhoval vznesení předběžné otázky k SDEU ohledně postavení České republiky ve světle práva ES/EU o léčivech a odpovědnosti držitele rozhodnutí o registraci přípravku. Držitelem rozhodnutí o registraci předmětné očkovací vakcíny je zřejmě společnost , firma, , právnická osoba, ., tedy dokonce odlišný subjekt, než jsou údajní spoluvýrobci , firma, , Anonymizováno, a , firma, , Anonymizováno, . SDEU by tedy měl odpovědět na otázku, zda se žalovaná (Česká republika) může zprostit odpovědnosti (např. vydáním zákona nebo úvahou soudu) držitele rozhodnutí o registraci za škodu způsobenou v důsledku účinků léčivého přípravku neuvedených v souhrnu údajů o přípravku. Dle názoru žalobce je tento postu