11 C 42/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 3. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 67 300 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 28. 5. 2018 a , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) jako soud odvolací rozhodl až rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 6 let, 3 měsíce a 19 dní, tj. 75,5 měsíců. Účastníci posuzovaného řízení jsou bývalí manželé. Žalobkyně po rozvodu manželství podala k , soud A, žalobu na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Bývalý manžel žalobkyně na tuto žalobu reagoval tak, že on sám v postavení žalobce podal žalobu na určení neplatnosti právního jednání, přičemž posléze došlo ke změně žaloby, a předmětem posuzovaného řízení se tak stalo určení vlastnického práva k nemovitosti. V řízení vystupovala žalobkyně na straně žalované. Věc nebyla složitá po právní stránce, neboť , soud A, provedl listinné důkazy a vyslechl účastníky řízení a dvě svědkyně. Na základě takto provedených důkazů soud rozhodl ve prospěch žalobkyně a žalobu jejího bývalého manžela zamítl. Věc nebyla složitá po právní stránce ani z důvodu potřeby odborných znalostí, k jejichž posouzení by musely být vypracovány znalecké posudky a věc by vyžadovala důkladné studium znaleckých posudků. Věc byla předmětem rozhodování pouze na dvou stupních soudní soustavy a byla závislá toliko na právním posouzení věci. Žalobkyně opakovaně žádala dopisem ze dne 7. 10. 2019 a ze dne 6. 1. 2020 soud o nařízení ústního jednání ve věci dle § 6 o. s. ř. tak, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná. Žalobkyně dopisem ze dne 3. 3. 2023 žádala soud o sdělení stavu řízení, a to s ohledem na poslední ústní jednání ve věci dne 22. 9. 2021. Žádný z účastníků nepřispěl svým obstrukčním chováním k jakkoliv významnému prodloužení celkové délky řízení. Lze uzavřít, že žalobkyně vyvíjela aktivitu směřující ke zkrácení délky řízení. Lze poukázat na bezdůvodnou nečinnost soudu, a to zejména ve dvou obdobích. Řízení bylo zahájeno dne 28. 5. 2018, přičemž první jednání ve věci proběhlo až dne 20. 3. 2020. Dále lze poukázat na období od 22. 9. 2021 do 8. 11. 2023, kdy neproběhlo žádné jednání. Toto období nečinnosti soudu je třeba hodnotit ve prospěch žalobkyně a naopak přičíst k tíži žalované. Význam řízení byl pro žalobkyni enormní, neboť žalobkyně byla po dobu více než šesti let v nejistotě, zda je vlastníkem sporné nemovité věci a zda bude mít nárok na její soudní vypořádání. Vzhledem k tomu, že předmětem určení vlastnického práva byla nemovitost nacházející se v samotném srdci , město, , finanční vypořádání se pohybuje v řádech miliónů korun. Účastníci byli pravomocně rozvedeni dne 7. 3. 2018, avšak ani k dnešnímu dni nebylo řízení o vypořádání SJM pravomocně skončeno. Žalobkyně byla po celou dobu v nejistotě ohledně své finanční situace, kdy hodnota nemovitostí na trhu rapidně stoupala. Žalobkyně v této době byla na mateřské a posléze i na rodičovské dovolené, kdy se starala o postižené dítě, a tato dlouholetá nejistá situace ji velice stresovala.3. S ohledem na uvedené je žalobkyně názoru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadovala žalobkyně zadostiučinění v penězích ve výši 132 300 Kč. Při určení této částky žalobkyně vyšla ze základní částky ve výši 18 000 Kč za rok řízení (posuzované řízení bylo extrémně dlouhé), snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou zvýšila o 10 % za složitost případu, o 5 % za chování žalobkyně, o 15 % za postup příslušných orgánů a o 10 % za význam předmětu řízení pro žalobkyni.4. Takto formulovaný nárok žalobkyně uplatnila u žalované dopisem ze dne 4. 12. 2024. Žalovaná žalobkyni mimosoudně zaplatila částku 65 000 Kč, o čemž žalobkyni informovala dopisem ze dne 31. 1. 2025. Žalobkyně s tímto zadostiučiněným nesouhlasí, neboť nereflektuje všechny okolnosti případu a bagatelizuje dlouholeté průtahy v řízení. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby, tj. od 14. 3. 2025, do zaplacení.5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 6. 12. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 31. 1. 2025, kterým žádosti částečně vyhověla a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 65 000 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení, uvedla, že žalobkyně jako žalovaná v posuzovaném řízení se o řízení dozvěděla dne 15. 5. 2019, až od tohoto data tak mohla být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla jí vznikat nemajetková újma. Řízení ve vztahu k žalobkyni tak trvalo od května 2019 do září 2024 a celková doba řízení činila 5 let a 4 měsíce. V řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, ve věci rozhodoval soud prvého stupně jedenkrát a soud druhého stupně rovněž jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako běžný. Žalobce v posuzovaném řízení se podanou žalobou domáhal určení neplatnosti právního jednání, tedy určení, že právní jednání, resp. smlouva o rozšíření SJM sepsaná formou notářského zápisu je neplatná. Žalobce později žalobu rozšířil i o určení, že je výlučným vlastníkem podílu na bytu o velikosti ½. Účastníci byli manželé a měli spolu uzavřenou smlouvu o zúžení zákonného rozsahu SJM. Žalobkyně na manžela opakovaně naléhala s prosbami o rozšíření SJM. Po rozšíření SJM žalobkyně opustila rodinnou domácnost a poté bylo zahájeno rozvodové řízení. V rámci dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně odchod od manžela plánovala a tento úmysl realizovala v době, kdy to pro ni bylo ekonomicky nejvýhodnější. Po zhodnocení všech uvedených skutečností žalovaná dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, a že tak žalobkyni vznikla nemajetková újma, za kterou jí náleží zadostiučinění v penězích. Za odpovídající výši zadostiučinění pak žalovaná považovala částku 65 000 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou snížila o 5 % z důvodu složitosti věci a o 5 % z důvodu podílu stran na délce řízení, včetně opakovaných žádostí o odročení jednání, a zvýšila o 10 % z důvodu postupu soudu prvého stupně. K požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 14. 3. 2025 pak žalovaná s odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. namítla, že žalobkyně u ní svůj nárok uplatnila dne 6. 12. 2024, proto žalovaná nemohla být již ode dne 14. 3. 2025 v prodlení.6. Při jednání konaném dne 15. 8. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 14. 3. 2025 do 6. 4. 2025 částečně zpět. K obraně žalované pak žalobkyně namítla, že nepovažuje za správné, že jí nebylo poskytnuto zadostiučinění za první rok trvání posuzovaného řízení. Celý spor žalobkyně a jejího bývalého manžela se táhne již od roku 2017, žalobkyně bývalého manžela opustila za poměrně dramatických okolností a už v podstatě od doby opuštění společné domácností mezi účastníky a mezi jejich právními zástupci probíhala velmi obsáhlá komunikace. Byly posílány předžalobní výzvy, probíhala obsáhlá e-mailová komunikace. Bývalý manžel podal na žalobkyni trestní oznámení, které bylo odloženo. Zástupkyně účastníků si vyměnily nespočet e-mailů a obě věděly, že žalobkyně bude podávat žalobu o vypořádání SJM a bývalý manžel podává žalobu o určení relativní neplatnosti právního jednání. Zástupkyně na to žalobkyni v e-mailové komunikaci i upozorňovala. Telefonicky si pak ověřovali, že ta žaloba podána je. Skutečnost, že soud pak žalobu v posuzovaném řízení doručil žalobkyni až za rok, by při vědomí žalobkyně o podání žaloby měla být promítnuta buď do odškodnění i prvního roku trvání posuzovaného řízení, za který žalovaná odmítla poskytnout zadostiučinění, případně by tato okolnost měla být promítnuta do modifikačních kritérií ve vztahu k postupu soudu v prvním roce řízení. Dále žalobkyně nesouhlasila s určením výše základní částky a její modifikací provedenou žalovanou a v tomto směru trvala na svých uplatněných požadavcích, a to i s ohledem na skutečnost, že spory mezi žalobkyní a bývalým manželem trvají již od roku 2017. V této souvislosti žalobkyně odkázala na jiné odškodňovací řízení, ve kterém byla poškozenému Mi