15 C 20/2025-214 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce na konci roku 2021 úspěšně prošel oddlužením, jak je patrné z veřejně dostupného usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 88 , insolvenční spisová značka, -B-33 ze dne , datum, . Následně žalobce uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 1“), dle které mu byl poskytnut úvěr , částka, . Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne , datum, podepsal žalobce s žalovanou další smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 2“) na částku , částka, , kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne , datum, žalobce podepsal s žalovaným třetí smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 3“) na částku , částka, , kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne , datum, žalobce uzavřel s žalovanou čtvrtou smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 4“) na částku , částka, , kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne , datum, došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření páté smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva 5“) na částku , částka, , kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením (Smlouva 1, Smlouva 2, Smlouva 3, Smlouva 4, Smlouva 5 dále společně jen „Smlouvy“). Tedy Smlouvou 2, Smlouvou 3, Smlouvou 4 a Smlouvou 5 vždy došlo k refinancování předchozího úvěru. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené s panem , jméno FO, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , došlo k refinancování úvěru vyplývajícího ze Smlouvy 5, a to částkou ve výši , částka, . Žalobce má za to, že Smlouvy byly neplatné a domáhá se tak vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá v tom, co uhradil žalované nad rámec poskytnutých jistin. Žalobce sice v době uzavření Smluv disponoval živnostenský listem, ale finanční prostředky poptával jako spotřebitel, a to na úhradu svých dluhů a pro osobní potřebu. Živnostenský list žalobce vlastnil, neboť je automechanikem a v daném oboru se automechanici zaměstnávají hlavně na živnostenský list, nikoliv na trvalý pracovní poměr. Žalovaná s žalobcem jako s podnikatelem nejednala a nepostupovala tak, jako kdyby chtěla skutečně jinému podnikateli poskytnout úvěr na jeho podnikání. Ačkoliv všechny Smlouvy v bodě 2.3. písm. b) uvádí, že byla posouzena úvěruschopnost žalobce, a to za poplatky , částka, , následně za , částka, , , částka, , , částka, a , částka, , tedy v rozmezí 3 měsíců žalobce uhradil žalobkyni za pětinásobné posouzení úvěruschopnosti , částka, , přesto po něm nikdy nechtěli žádný byznys plán a nikdy se nezajímali, jak bude schopen splácet, a to ani v situaci, kdy nebyl schopen splácet předchozí smlouvu. Žalobce se domnívá, že žalovaná věděla, že žalobce je spotřebitelem a že nežádá peníze na podnikání, ale využila psychického stavu žalobce, jeho tísně, nezkušenosti a lehkomyslnosti, a skutečnosti, že vlastní živnostenský list, a pouze formálně daný úvěr označila jako podnikatelský, aby obešla právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobci jako spotřebiteli by poskytnout finanční prostředky nemohla, neboť nedisponuje potřebnou licencí České národní banky. Žalobce se domnívá, že v daném závazkovém vztahu je zcela jistě spotřebitelem. I kdyby snad soud došel k tomu, že tomu tak není a žalobce byl podnikatelem, tak soud musí zohlednit ochranu slabší smluvní strany dle ustanovení § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná je odborníkem v oblasti úvěrů, neboť jde o její předmět podnikání, a žalobce je slabší strana, neboť braní úvěrů není běžnou souvislostí náplně jeho živnosti. Dané žalovaná pochopitelně věděla, ostatně pokud za čtvrt milionu 5x posuzovala úvěruschopnost žalobce, tak jí nemohlo ujít, že žalobce neprovozuje žádný autoservis a ani to neplánuje, ale živnostenský list má jen z důvodu švarcsystému, který v dané profesi funguje. Žalovaná při kontaktu s žalobcem musela rychle dojít k závěru, že i kdyby chtěl žalobce skutečně podnikat a podnikal, že to nemůže intelektuálně zvládnout. Žalovaná pochopitelně věděla, že žalobce není úvěruschopný, že nepodniká a nebude schopen splácet, žádné reálné posouzení úvěruschopnosti ve prospěch žalovaného nedělala, ale pouze odměnou za opakované posuzování úvěru schopnosti žalobce mu odčerpala z úvěrů cca , částka, , čímž finanční problémy žalovaného jen prohlubovala. Dané jednání žalované je zneužití postavení odborníka v neprospěch slabší strany. Takové jednání nepožívá žádné právní ochrany a je nemravné. Žalobce se pak odkazuje na ustanovení § 86 odst. 1. ZSÚ, a uvádí, že smlouvy o úvěru jsou tak absolutně neplatné pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 OZ, jakož i dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. I kdyby soud nakonec došel k tomu, že dané Smlouvy nejsou spotřebitelské, tak žalobce připomíná nález ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, . dále uvedl, že žalobce v době uzavření Smluv nebyl schopen plně porozumět obsahu a důsledkům uzavíraných smluv. Tato skutečnost je podložena lékařskou zprávou z psychologického vyšetření ze dne , datum, , která jednoznačně konstatuje, že žalobce má výrazné potíže ve zvládání každodenních požadavků dospělého života a není schopen zodpovědného nakládání s finančními prostředky. , adresa, zjištěním uvedeným v lékařské zprávě je skutečnost, že žalobce není schopen dopočítat výši sjednaných úroků, nemá přehled o úrovni poplatků a úrokových sazbách a v přístupu k financím je výrazně lehkomyslný. Tyto skutečnosti jsou natolik závažné, že vedly k zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalobce u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 65 Nc 82/2024. Pro posouzení platnosti předmětných Smluv je klíčové, že duševní stav žalobce musel být žalované zřejmý již při prvním kontaktu. Jak vyplývá z prvních lékařských posudků, každému, kdo s žalobcem přijde do styku, musí být po krátké době zjevné, že se neorientuje ve financích, je důvěřivý a je možné zneužít jeho neznalosti, nezkušenosti, lehkomyslnosti a rozumové slabosti. V kontextu ustanovení § 581 OZ je třeba konstatovat, že žalobce nebyl schopen právně jednat, neboť nedisponoval dostatečnou rozumovou a volní vyspělostí posoudit následky svého jednání. Žalovaná přitom o tomto stavu věděla nebo minimálně vědět musela, neboť tyto skutečnosti byly zjevné při běžné komunikaci s žalobcem. S ohledem na výše uvedené žalobce má za to, že předmětné Smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 OZ, neboť žalovaná zjevně zneužila duševního stavu žalobce k uzavření Smluv, jímž důsledkům žalobce nemohl porozumět. Žalobce je přesvědčen, že jednání žalované při uzavírání Smluv znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 OZ, neboť žalovaná vědomě a účelově využila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti žalobce k prosazení smluvního ujednání, jehož majetková hodnota je ve zjevném a hrubém nepoměru ke vzájemnému plnění (a to jak z pohledu dílčích poplatků, tak i celku). Tento nepoměr v konečném důsledku vede k neplatnosti Smluv. Žalobci na základě Smlouvy 1 měla být vyplacena částka ve výši , částka, , s úrokem 35 % p.a. Splátky měly činit , částka, měsíčně a úvěr měl být splatný do , datum, . V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši , částka, za správu úvěru, poplatek ve výši , částka, za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši , částka, za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno pouze , částka, . Žalobci na základě Smlouvy 2 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši , částka, s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit , částka, měsíčně a úvěr měl být splatný do , datum, . Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši , částka, . V této smlouvě byl rovněž v článku 2. odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši , částka, za správu úvěru, poplatek ve výši , částka, za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši , částka, za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno , částka, . Žalobci na základě Smlouvy 3 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši , částka, s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit , částka, měsíčně a úvěr měl být splatný do , datum, . Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši , částka, . V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši , částka, za správu úvěru, poplatek ve výši , částka, za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši , částka, za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno , částka, . Žalobci na základě Smlouvy 4 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši , částka, s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit , částka, měsíčně a úvěr měl být splatný do , datum, . Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši , částka, . V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši , částka, za správu úvěru, poplatek ve výši , částka, za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši , částka, za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno , částka, . Žalobci na základě Smlouvy 5 měl být poskytnutý ú