19 C 172/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované úhrady částky 10 000 Kč jako nesplacené jistiny smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , částky 3 250 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky a částky 2 000 Kč sestávající z poplatků za písemné výzvy. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, jistinu a poplatek měla žalobkyni zaplatit do , datum, , což neučinila. Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 3 950 Kč, a to na základě čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou zákonnou povinnost, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zaslala žalované písemné výzvy odeslané dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne , datum, . Žalovaná na dluh do dnešního dne neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o zápůjčce, včetně všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že žalobkyně coby věřitel a žalovaná coby klient uzavřely dne , datum, smlouvu, jejímž předmětem je poskytnutí bezúčelové bezhotovostní zápůjčky v celkové výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a dále závazek žalované tyto finanční prostředky vrátit nejpozději do , datum, a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. V případě prodlení s plněním jejích závazků se žalovaná zavázala uhradit Věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, zaslala žalované na účet specifikovaný ve smlouvě o zápůjčce částku ve výši 10 000 Kč.6. Z protokolu o vlastnictví účtu soud zjistil, že žalobkyně ověřila vlastnictví účtu žalované dne , datum, ve , Anonymizováno, hodin.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.8. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.9. Z výpisů z exekučního rejstříku a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni , datum, vůči žalované nebyly vedeny exekuce v České republice nebo na Slovensku ani insolvenční řízení v České republice a na Slovensku.10. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalované za období měsíců , Anonymizováno, zaměstnavatel zaslal na účet částky v rozmezí 26 000 – 31 000 Kč s popisem mzda.11. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:12. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu, nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, a to na účet žalované číslo , č. účtu, . Soud dále zjistil, že žalobkyně zaslala žalované písemné výzvy k úhradě dluhu dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 300 Kč, a to dne , datum, .13. Ve stručnosti tak lze shrnout, že soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a že jí vyzvala k navrácení jistiny i s poplatkem za poskytnutí úvěru několikerými výzvami i předžalobní výzvou a poplatky za odeslání výzev. Z provedených důkazů nebylo možno učinit žádný závěr o tom, že by žalobkyně vůbec ověřovala úvěruschopnost žalované.14. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 téhož zákona pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru (§ 2395 až 2400 o.z.), která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou.20. Smluvní vztah založený mezi stranami sporu je tak úvěrem, žalobkyně se zavazuje, že žalované poskytne na požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a tato se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Na posuzovaný právní vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.22. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“ Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“23. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost absolutní, kterou soud zkoumá i bez návrhu.24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).25. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel