20 C 165/2023-147 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 478 019 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedená částka představuje ve výši 437 000 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku vydání nezákonného usnesení policejního orgánu ze dne 21. 11. 2018 o zahájení trestního stíhání žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „OdpŠk“), a ve výši 41 019 Kč představuje náhradu nákladů vynaložených na obhajobu specifikovaných v žalobě a při jednání dne 24. 4. 2024. Výdaje za obhájce žalobce hradil průběžně a část teprve hradit bude z důvodu nemajetnosti. Trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby, k čemuž došlo rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 28. 6. 2022, č. j. 2 T 120/2019-1250, neboť stížnost státního zástupce proti rozsudku byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 11. 2022, č. j. 3 To 237/2022-1326. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu poškození věřitele a v souvislosti s trestním stíháním nebyl přijat do zaměstnání, stres a psychické vyčerpání z dlouhého a zbytečného trestního stíhání měly negativní dopady na zdravotní stav žalobce a došlo také k rozvratu rodinných a přátelských vztahů žalobce. S žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce nesouhlasí, poukazuje na skutečnost, že teprve po doručení rozhodnutí soudu se z jeho odůvodnění dozvěděl všechny okolnosti nezbytné k uplatnění nároku. Usnesení Krajského soudu v , adresa, mu bylo doručeno dne 21. 2. 2023, nárok byl u žalované uplatněn dne 19. 4. 2023 a žaloba byla podána dne 17. 10. 2023, tedy včas. Námitka promlčení je rovněž v rozporu s dobrými mravy z důvodu, že újma žalobci vznikla trestním stíháním.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, který byl u ní uplatněn dne 19. 4. 2023 a projednán stanoviskem ze dne 12. 6. 2023, neuznává. Žalovaná uvedla, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce a vůči nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby dne 8. 11. 2022, žádost o odškodnění byla podána dne 19. 4. 2023, stanovisko žalované bylo žalobci doručeno dne 21. 6. 2023 a žaloba byla podána až dne 17. 10. 2023. Nárok na náhradu nákladů obhajoby žalovaná považuje za nedůvodný, neboť v situaci, kdy náklady nebyly obhájcem žalobci vyfakturovány pro nemajetnost, nebyl ze strany žalobce dostatečně prokázán vznik škody. Zároveň žalovaná sporovala některé úkony.3. Soud při jednání konaném dne 24. 4. 2024 připustil změnu žaloby stran 1 úkonu právní služby, kdy nově žalobce namísto úkonu výslech svědka požaduje úkon ze dne 15. 3. 2019 účast u výslechu druhé obviněné.4. Rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 20 C 165/2023-91, zdejší soud o podané žalobě rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 453 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 91 Co 267/2024-119, napadený rozsudek zdejšího soudu zrušil ve výroku II v rozsahu částky 437 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku III s odůvodněním, že závěr soudu I. stupně o promlčení nároku na nemajetkovou újmu je nesprávný, proto jej vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení.5. Zdejší soud se proto dále zabýval tvrzenými zásahy do práv žalobce a případnou nemajetkovou újmou, z toho důvodu při jednání dne 28. 3. 2025 žalobce poučil dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že má za nedostatečná jeho tvrzení týkající se zásahu do práv žalobce a dále nedostatečné důkazní návrhy k prokázání jeho tvrzení. Žalobce však setrval na svých tvrzeních v tom rozsahu, že v souvislosti s trestním stíháním nebyl přijat do zaměstnání, stres a psychické vyčerpání z dlouhého a zbytečného trestního stíhání měly negativní dopady na zdravotní stav žalobce a došlo také k rozvratu rodinných a přátelských vztahů žalobce. Uvedl, že k těmto tvrzením považuje za dostatečné návrhy k prokázání, které již učinil, a to emailovou komunikaci s potencionálními zaměstnavateli a lékařské zprávy.6. Ze stanoviska žalované ze dne 12. 6. 2023 vč. doručenky, z žádosti o odškodnění ze dne 18. 4. 2023 a z výzvy žalované k doplnění žádosti ze dne 28. 4. 2023 soud zjistil, že žalobce dne 19. 4. 2023 uplatnil u žalované nároky na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná dne 28. 4. 2024 vyzvala žalobce k doplnění žádosti a dne 12. 6. 2023 vydala k uplatněnému nároku stanovisko, které dne 21. 6. 2023 doručila právnímu zástupci žalobce, finanční odškodnění žalobci přiznáno nebylo, žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, za což se žalobci omluvila, a na nároku na náhradu vynaložených nákladů obhajoby nepřiznala ničeho.7. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. 2 T 120/2019, soud zjistil následující. Usnesením ze dne 21. 11. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dne 21. 12. 2018 žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 6. 9. 2019 byla podána obžaloba. Dne 29. 10. 2019, 10. 12. 2019 a 4. 2. 2020 se konalo hlavní líčení. Hlavního líčení se účastnil žalobce i jeho obhájce, při posledním hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným. Dne 26. 2. 2020 žalobce podal odvolání a odůvodnění odvolání proti rozsudku. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 7. 2020 byl rozsudek zrušen, věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu rozhodnutí. Dne 8. 1. 2021 a 16. 3. 2021 se konalo hlavní líčení. Dne 19. 8. 2021 žalobce podal stížnost proti usnesení soudu ze dne 3. 8. 2021 na č. l. 1102, kterým bylo rozhodnuto, že senát rozhodující trestní věc není vyloučen z rozhodování, stížnost žalobce odůvodnil 8. 9. 2021. Dne 13. 5. 2022 a 28. 6. 2022 se konalo hlavní líčení, při tomto hlavním líčení byl vyhlášen zprošťující rozsudek č. j. 2 T 120/2019-1250, kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu obžaloby zproštěn. Po vysvětlení významu rozsudku a poučení o opravných prostředích se žalobce vzdal práva na odvolání, státní zástupkyně podala odvolání v jeho neprospěch, státní zástupkyně odůvodnila odvolání dne 5. 8. 2022. Dne 10. 10. 2022 a 8. 11. 2022 se konalo veřejné zasedání u Krajského soudu v , adresa, , veřejného zasedání se žalobce neúčastnil, neúčastnil se ani jeho obhájce, došlo k vyhlášení usnesení, kterým bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto, toto rozhodnutí nabylo právní moci 8. 11. 2022, žalobci bylo doručeno 27. 2. 2023 a jeho obhájci 21. 2. 2023.8. Z emailové komunikace na č. l. 12–35 spisu soud zjistil, že žalobce v období od 18. 3. 2022 do 22. 3. 2023 rozesílal různým společnostem svůj životopis s projeveným zájmem o zaměstnání, přičemž se jednalo o většinově o vedoucí pozice. Ze strany společností pak bylo žalobci sdělováno, že buď dali přednost jinému uchazeči, případně není vhodnou osobou na vybranou pozici s ohledem na jeho znalosti a zkušenosti.9. Z životopisu žalobce soud zjistil, že žalobce tvrdí, že byl v letech 1988–2015 zaměstnán celkem u 4 společností ve vedoucích pozicích a v letech 1196–2006 působil jako OSVČ. Od roku 2018 pak má být evidován u Úřadu práce ČR.10. Z lékařských zpráv a z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 1. 9. 2023 soud zjistil, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce je vertebrogenní algický syndrom LS páteře na podkladě degenerativních změn s tím, že den vzniku invalidity účastníka byl stanoven na den 11. 7. 2022. Žalobci byly doporučeny rehabilitace, které však absolvoval až v lednu 2025, přičemž před jejich absolvováním spadl ze schodů.11. Z opisu rejstříku trestů soud zjistil, že žalobce byl podmíněně odsouzen Okresním soudem v , adresa, dne 27. 4. 2007, přičemž tento trest byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 17. 1 2008, kterým byl žalobci uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výši 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 5 let. Dále byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2017 odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody ve výši 2 let a 10 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 4 let.12. Z čestného prohlášení , adresa, soud zjistil, že nezákonným rozhodnutím mělo dojít u žalobce k dlouhodobým a přetrvávajícím psychickým útrapám, k ledvinové kolice, kdy musel podstoupit operaci, k invalidnímu důchodu a k váženému narušení rodinných vztahů. Dále si žalobce nemohl