22 C 8/2023-173 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci (původně žalobce a/ viz hlavička, žalobce b/, jméno FO, , , datum, , žalobkyně c/ viz hlavička) se podanou žalobou domáhali na žalované shora uvedené částky představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání vedeného později Okresním soudem v Mostě sp. zn. 42 T 20/2011 (dále též „posuzované řízení“), které bylo zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání. Žalobci byli ohroženi citelným trestem a na délce řízení se nijak nepodíleli. Žalobci rovněž zdůraznili, že nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení není nijak limitován důvody skončení řízení a pro nepřiznání zadostiučinění v penězích musí být výjimečné důvody.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že v daném případě bylo řízení nepřiměřeně dlouhé, avšak dostatečnou satisfakcí je konstatování porušení práva s ohledem na složitost řízení a jeho výsledek, kdy nebylo postaveno najisto, zda se trestné činnosti žalobci dopustili či nikoliv.3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 22 C 8/2023-59, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Rozsudek byl následně k odvolání žalobců potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 36 Co 236/2023-75. Oba soudy přitom uzavřely, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž dostatečné zadostiučinění je již obdržené konstatování porušení jejich práva spolu se zastavením posuzovaného řízení pro promlčení trestní odpovědnosti žalobců.4. Oba rozsudky byly ve vztahu mezi žalobcem a), žalobkyní c) a žalovanou zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. 30 Cdo 2135/2024-155. Ve vztahu k žalobci b) bylo dovolací řízení zastaveno. Dovolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti obviněného, které nastalo v průběhu tohoto trestního stíhání v důsledku změny právní kvalifikace skutku, jehož spáchání bylo obviněnému kladeno za vinu, nepředstavuje jinou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obviněnému nepřiměřenou délkou tohoto trestního stíhání ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Jedinou kompenzaci, které se žalobcům dostalo, tak představuje konstatování porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené době, přičemž pokud by mělo samotné konstatování vyhovovat požadavku na přiměřenost poskytnutého zadostiučinění, muselo by se však jednat o zcela výjimečný případ. Žádnou skutečnost, která by pro přítomnost uvedených výjimečných okolností svědčila, však odvolací soud nezjistil poukázal-li naopak na zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobce, a i na jejich zcela zanedbatelný podíl na celkové délce řízení. Z uvedených důvodů dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu o tom, že se žalobcům již přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dostalo, je nesprávný, a napadené rozhodnutí proto neobstojí. Důvody pro zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze platili i na rozhodnutí soudu I. stupně.5. Soud pro úplnost dodává, že řízení ve vztahu k žalobci b) bylo pravomocně skončeno (dovolací řízení bylo zastaveno), nadále tak soud posuzoval nárok ve vztahu k žalobci a) a žalobkyni c).6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobci výslovně, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.7. Mezi účastníky bylo nesporným, že se žalobci se svým nárokem předběžně obrátili na žalovanou dne 26. 7. 2022.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:9. Ze spisu Okresního soudu v Mostě vedeného pod sp. zn. 42 T 20/2011 soud zjistil, že trestní stíhání žalobců bylo zahájeno dne 6. 10. 2010. Žalobci byli obviněni ze spáchání přečinu založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka dle § 403 odst. 1 tr. zákoníku, když byli zadrženi v době volebního mítinku , Anonymizováno, . Usnesení bylo doručeno dne 6. 10. 2010 žalobcům a) a b), žalobkyni c) dne 11. 10. 2010. Policie zajistila úřední záznamy, fotodokumentaci, v období od listopadu 2010 do ledna 2011 vyslýchala svědky, v prosinci 2010 opatřila znalecký posudek z kriminalistiky a sociálních věd a vyrozuměla žalobce o možnosti prostudovat trestní spis, což učinili dne 28. 1. 2011. Policií byly zajištěny opisy z rejstříku trestů. Proti žalobci a) bylo v roce 2009 podmíněně zastaveno trestní stíhání za těžké ublížení z nedbalosti. Žalobce b) byl bezúhonný. Žalobkyně c) byla odsouzena k podmíněnému trestu za ublížení na zdraví. Dne 1. 2. 2011 navrhla policie podat obžalobu, k čemuž došlo dne 15. 2. 2011. Dne 25. 3. 2011 byla vyžádána zpráva probační a mediační služby. Dne 26. 4. 2011 byl vydán trestní příkaz, kterým byli žalobci uznáni vinnými z uvedeného přečinu a odsouzeni k trestu obecně prospěšných prací a propadnutí věci. Žalobci podali odpor. Dne 26. 7. 2011 byl vydán příkaz k zatčení žalobce b), který byl realizován dne 26. 8. 2011, neboť se nepodařilo žalobci doručit trestní příkaz. Dne 30. 11. 2011 soud přibral konzultanta z oblasti sociálních věd, proti kterému podali žalobci námitky podjatosti. Dne 12. 12. 2011 bylo nařízeno hlavní líčení na 25. 1. 2012. Téhož dne byli vyslechnuti žalobci a svědci z řad policie. Hlavní líčení odročeno na 11. 4. 2012. Dne 20. 3. 2012 soud vyhověl námitkám proti osobě znalce. Dne 11. 4. 2012 se konalo líčení s výslechem svědka a provedeny listinné důkazy. Odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 13. 4. 2012, kdy byli žalobci zproštěni obžaloby. Dne 15. 5. 2012 státní zástupce odůvodnil odvolání. Dne 22. 5. 2012 byl spis předložen odvolacímu soudu, který po vyjádření žalobců dne 28. 5. 2013 rozsudek zrušil s ohledem na neúplnost skutkových zjištění. Spis byl vrácen dne 25. 6. 2013 s pokynem ustanovit znalce, který dne 8. 10. 2013 odvolací soud k dotazu soudu prvního stupně upřesnil. Dne 1. 11. 2013 soud ustanovil znalec z oboru sociálních věd. Dne 27. 11. 2013 podali žalobci námitky proti znalci, ke kterým se znalec dne 11. 12. 2013 vyjádřil a v prosinci 2013 doručil znalecký posudek. Dne 29. 1. 2014 soud námitky proti znalci zamítl. Dne 17. 4. 2014 soud přibral dalšího ad hoc znalce, který doručil posudek dne 9. 5. 2014. Dne 23. 6. 2014 soud nařídil líčení na 10. 9. 2014. Dne 19. 8. 2014 soud zamítl vyžádání znaleckého posudku od jiného znalce. Z opisu evidence bylo zjištěno, že žalobci a) a c) byli odsouzeni dne 8. 11. 2012 za jiný trestný čin - projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Dne 10. 9. 2014 proběhlo hlavní líčení s výslechem znalce a věc byla postoupena , Anonymizováno, k rozhodnutí o přestupku. Proti usnesení podal státní zástupce stížnost dne 29. 10. 2014. Dne 2. 12. 2014 byl spis předložen stížnostnímu soudu, který dne 9. 1. 2015 napadené usnesení zrušil a věc vrátil z důvodu, že údajné jednání žalobců dosáhlo již dostatečné společenské škodlivosti trestného činu. Dne 3. 2. 2015 se k věci vyjádřili žalobci. Dne 23. 9. 2015 bylo nařízeno hlavní líčení na 26. 10. 2015, kdy bylo trestní stíhání zastaveno. Dne 17. 12. 2015 podal proti usnesení státní zástupce stížnost. Dne 12. 1. 2016 byla věc předložena stížnostnímu soudu, který dne 19. 1. 2016 napadené usnesení zrušil, neboť jej neshledal věcně správným, když u žalobců absentoval prvek sebereflexe. Za předčasnou označil stížností soud posouzení soudu prvního stupně kvalifikaci podle § 404 tr. zákoníku. Spis byl vrácen dne 9. 2. 2016. Dne 23. 3. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 18. 4. 2016. S ohledem na to, že od posledního hlavního líčení uplynula delší doba, provedl soudce hlavní líčení znovu, vyslechl žalobce a za účelem dalšího dokazování bylo odročeno na 2. 6. 2016, kde soud trestní stíhání zastavil pro promlčení. Dne 1. 7. 2016 podal státní zástupce stížnost. Dne 16. 8. 2016 byl spis předložen stížnostnímu soudu. Dne 8.11.2016 bylo napadené usnesení nadřízeným soudem zrušeno a věc byla vrácena, neboť odvolací soud měl nadále závěr o spáchání trestního činu podle § 404 tr. zákoníku a nikoli přísnější trestný čin podle § 403 tr. zákoníku za předčasný. Spis byl vrácen dne 17. 1. 2017. Hlavní líčení bylo nařízeno na 3. 5. 2017 s prováděním dokazováním rozsudkem Nejvyššího správního soudu a bylo odročeno na 31. 7. 2017. Téhož dne bylo pokračováno v dokazování a bylo odročeno z důvodu zdravotní kontroly těhotné žalobkyně c), která nesouhlasila s konáním líčení v její nepřítomnosti bylo odročeno na 6. 12. 2017. Téhož dne bylo prováděno dokazování, kter