45 C 8/2025-74 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 17 704 214,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 3. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Svůj nárok kvalifikoval jako vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, které mělo vzniknout tím, že žalovaná jako insolvenční správkyně dlužníka , právnická osoba, přijala od žalobce kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě ze dne 5. 1. 2023 ve výši 102 010 000 Kč, výslovně sjednanou „včetně DPH“, avšak daň z přidané hodnoty v zákonné výši 17 704 214,88 Kč neodvedla, neboť prodej nemovitostí byl fakturován v režimu přenesené daňové povinnosti. Žalobce tvrdil, že žalovaná tak drží částku odpovídající DPH bez právního důvodu, neboť v režimu přenesené daňové povinnosti je plátcem daně kupující, který si daň samovyměřuje a odvádí státu, zatímco prodávající žádnou daň neinkasuje. Podle žalobce proto žalovaná získala majetkový prospěch na jeho úkor, který je povinna vydat. Žalobce dále uváděl, že žalovaná jako insolvenční správkyně je profesionálem v oblasti práva a insolvenčního řízení, a tudíž musela být plně obeznámena s daňovým režimem přenesené daňové povinnosti. Přesto sama do návrhu kupní smlouvy doplnila formulaci, že kupní cena zahrnuje DPH, a tento výklad žalobci opakovaně potvrdila. Podle žalobce tak žalovaná zavdala příčinu sporu, neboť jako odborník měla vědět, že ujednání o ceně musí odpovídat daňovému režimu, a pokud jej formulovala nejednoznačně, jde tato nejasnost k její tíži (§ 557 NOZ). Žalobce zdůraznil, že on sám je obchodní společností provozující diagnostické laboratoře, nikoli daňovým profesionálem, zatímco žalovaná je advokátkou a insolvenční správkyní, tedy osobou, od níž se očekává nejvyšší odborná péče.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce zcela popřela a uvedla, že žalobkyní tvrzené bezdůvodné obohacení neexistuje. Zdůraznila, že kupní smlouva ze dne 5. 1. 2023 byla uzavřena v rámci insolvenčního řízení a že prodej nemovitostí proběhl v režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92d odst. 2 zákona o DPH. V tomto režimu je plátcem daně kupující, který je povinen daň samovyměřit a odvést státu, zatímco prodávající žádnou daň neinkasuje. Od kogentní daňové úpravy se smluvní strany nemohou odchýlit, a proto žalovaná nemohla přijmout ani zadržet částku odpovídající DPH. Žalovaná dále uvedla, že formulace v kupní smlouvě, podle níž „kupní cena zahrnuje DPH dle platné právní úpravy“, neznamená, že kupní cena sestává ze základu daně a samostatně vyčíslené DPH, jak tvrdí žalobce. Podle žalované šlo o ujednání, které reflektovalo pouze zákonný režim, tedy že daňová povinnost je přenesena na kupujícího. Kupní cena byla sjednána jako konečná částka 102 010 000 Kč, která představovala čistý výnos pro majetkovou podstatu. Žalovaná poukázala na to, že žalobce celou částku uhradil dobrovolně s vědomím kauzy závazku, a teprve dodatečně začal tvrdit, že část odpovídající DPH mu má být vrácena. Takový postup označila za účelový pokus o dodatečné snížení kupní ceny. Zdůraznila, že i ostatní kupující v obdobných případech akceptovali shodně formulované smlouvy a daňové doklady bez námitek. Žalovaná se dovolávala judikatury Vrchního soudu v Praze, podle níž vydražená cena v režimu přenesené daňové povinnosti je cenou konečnou a kupující musí počítat s tím, že daňovou povinnost si vyrovná sám. Podle žalované je proto zjevné, že žalobce nemůže požadovat vrácení částky odpovídající DPH, neboť žalovaná žádnou daň neinkasovala a nemohla se na jeho úkor obohatit. Žalovaná rovněž zdůraznila, že jako insolvenční správkyně postupovala poctivě, svědomitě a v souladu s právními předpisy, přičemž žalobce byl při uzavření smlouvy zastoupen osobami s právním vzděláním, které si musely být režimu přenesené daňové povinnosti vědomy. Podle žalované tak žalobce nemůže svou případnou neznalost daňového režimu přenášet na žalovanou.3. Dle Smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 29. 10. 2022 mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, byla sjednána kupní cena ve výši 100 000 000 Kč, bez výslovného ujednání o DPH.4. Dle znaleckého posudku H&B REAL, a.s. ze dne 24.11.2021 (ev. č. , Anonymizováno, ) byla obvyklá cena předmětných nemovitostí stanovena na 55 mil. Kč. ➡️ Žalobce poukazuje, že jeho nabídka 100 mil. Kč byla nad cenou obvyklou, což potvrzuje jeho vážnou vůli uhradit vysokou částku.5. Dle Podmínek výběrového řízení ze dne 23.11.2022, vč. přílohy č. 3 – návrhu kupní smlouvy, bylo ujednáno, že kupní cena zahrnuje DPH dle platné právní úpravy.6. Dle Kupní smlouvy uzavřené dne 5. 1. 2023 mezi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, . byla sjednána kupní cena ve výši 102 010 000 Kč, přičemž v čl. II odst. 1 je uvedeno, že „kupní cena zahrnuje DPH ve výši dle platné právní úpravy“.7. Dle daňového dokladu (faktury) vystaveného žalovanou dne 6. 2. 2023 na částku 102 010 000 Kč byla DPH vyčíslena ve výši 0 Kč, s poznámkou, že se jedná o plnění v režimu přenesené daňové povinnosti.8. Dle e-mailové komunikace Ing. , jméno FO, z 16.09.2025 žalobce v únoru 2023 provedl samovyměření DPH ze základu 84 305 785,12 Kč, přiznal DPH ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnil plný odpočet ve stejné výši.9. Dle vyhledávání v evidenci České advokátní komory ke dni 16. 9. 2025 je žalovaná zapsána jako advokátka pod evidenčním číslem ČAK 14118.10. Dle Tržního ocenění společnosti H&B REAL ze dne 24. 11. 2021 činila obvyklá stávající tržní hodnota nemovitostí 55 000 000 Kč, věcná hodnota 122 170 000 Kč, výnosová hodnota 46 140 000 Kč a srovnávací hodnota 70 050 000 Kč.11. Dle e-mailové komunikace ze dne 13. 12. 2022 z adresy , e-mail, se společností , e-mail, byl žalobce informován, že se , Jméno žalobkyně, . stala vítězem výběrového řízení č. 1, současně mu byly připomenuty podmínky výběrového řízení a sděleno zřízení účtu u , právnická osoba, pro složení doplatku kupní ceny, včetně popisu změn návrhu kupní smlouvy.12. Dle e-mailu Ing. , jméno FO, ze dne 24. 2. 2023 žalobce namítal, že daňový doklad vystavený žalovanou není správný, neboť kupní cena 102 010 000 Kč dle čl. II odst. 1 kupní smlouvy zahrnuje DPH, a kupující tak uhradil i částku odpovídající 21 % DPH.13. Dle e-mailu Ing. , jméno FO, ze dne 16. 9. 2025 byla spolu s přiznáním k DPH za únor 2023 zaslána vysvětlující zpráva a podklady, z nichž je zřejmé, že , Jméno žalobkyně, . provedla samovyměření DPH ze základu daně 84 305 785,12 Kč, přiznala DPH ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnila plný nárok na odpočet ve stejné výši.14. Dle dodejky datové zprávy ze dne 27. 3. 2023 bylo přiznání k DPH za únor 2023 podáno prostřednictvím datové schránky společnosti , Jméno žalobkyně, . na Územní pracoviště v , adresa, , Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj.15. Dle Podkladů k dani z přidané hodnoty za únor 2023, vytištěných dne 8. 7. 2024 společnost , právnická osoba, uplatnila odpočet při pořízení majetku, přičemž povinnost přiznat daň má příjemce; uvedeno pořízení majetku z jiného státu EU ve výši 84 305 785,12 Kč, odpočet 17 704 214,88 Kč, celková kupní cena 102 010 000 Kč.16. Dle návrhu kupní smlouvy mezi insolvenční správkyní , Jméno žalované, a budoucím kupujícím je výslovně uvedeno, že kupní cena zahrnuje DPH ve výši dle platné právní úpravy.17. Dle Podmínek výběrového řízení podle bodu 1.5 se plnění za předmět prodeje bude buď osvobozeno od DPH, anebo se uplatní režim přenesené daňové povinnosti; podle bodu 4.12 budou nabídky posuzovány poradcem na základě ekonomické výhodnosti pro majetkovou podstatu; podle bodu 7.1 si insolvenční správce vyhrazuje právo podmínky změnit či výběrové řízení zrušit.18. Svědek JUDr. , jméno FO, , který za žalobce jednal při sjednávání kupní ceny a byl přítomen při jednáních s insolvenční správkyní, vypověděl, že vůle žalobce od počátku směřovala k úhradě celkové částky 100 mil. Kč jako konečné ceny. Zdůraznil, že insolvenční správkyně sama do smlouvy doplnila formulaci „včetně DPH“ a tento výklad žalobci opakovaně potvrdila. Svědek dále uvedl, že žalobce uhradil celou částku na účet majetkové podstaty, protože jinak by smlouva nebyla vložena do katastru, a následně musel zaplatit DPH finančnímu úřadu, aby se vyhnul exekuci. Podle jeho slov tak žalobce uhradil DPH de facto dvakrát – jednou v rámci sjednané kupní ceny, a podruhé při samovyměření vůči finančnímu úřadu. Svědek připustil, že otázkám daňového práva se profesně nevěnuje, neboť jeho specializací je korporátní právo, nicméně jako advokát má obecné povědomí o přenesené daňové povinnosti. Uvedl, že přesný postup žalobce vůči finančnímu úřadu nezná, protože jej řešilo účetní oddělení společnosti, avšak předpokládá, že žalobce DPH přiznal a současně uplatnil odpočet. Na přímý dotaz soudu, zda žalobce odpočet skutečně uplatnil, svědek odpověděl, že to neví s jistotou, ale domnívá se, že ano, protože žalobce je plátcem DPH a možnost odpočtu měl. Podle jeho názoru byla podstata celé transakce v tom, že žalobce zaplatil částku 102 010 000 Kč jako cenu včetně DPH, přičemž očekával, že část odpovíd