47 C 260/2023-140 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 12. 2023 domáhala po žalované původně zaplacení částky 10 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím , Anonymizováno, (dále jen „nezákonné rozhodnutí“), když o vydání nezákonného rozhodnutí se žalobkyně dozvěděla z nálezu Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, , jenž byl žalobkyni doručen dne 1. 5. 2023. Podstata věci spočívala v tom, že žalobkyně dne 1. 2. 2022 převzala nezákonné rozhodnutí ze dne 10. 12. 2021, kterým , Anonymizováno, určil, že manželství žalobkyně a , jméno FO, , uzavřené dne , datum, před , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , zde není. Rozsudek přitom nabyl právní moci již dne 22. 1. 2022, aniž by se o proběhlém řízení a vydaném rozhodnutí žalobkyně kdy dozvěděla. Proti Rozsudku podala žalobkyně odvolání ke Krajskému soudu v , adresa, – , Anonymizováno, (dále jen „okresní soud“) č. j.: , Anonymizováno, ze dne 21. 2. 2022, bylo odvolání žalobkyně odmítnuto jako opožděné. Následně bylo žalobkyni dne 22. 4. 2022 doručeno usnesení Krajského soudu v , adresa, – , datum, , kterým bylo výše citované , Anonymizováno, potvrzeno. Dne 19. 4. 2023 byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „nález“). V Nálezu Ústavní soud konstatoval, že: „Postupem , Anonymizováno, ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, jež je jí garantován čl. 36 Listiny základních práv a svobod.“. Žalobkyně své nároky uplatnila u žalované dne 27. 7. 2023, avšak konstatování porušení práva a poskytnutou omluvu nepovažuje za dostatečnou satisfakci, neboť nezákonným rozhodnutím okresního soudu o neexistenci manželství žalobkyně a jejího bývalého manžela , jméno FO, došlo k rozsáhlým zásahům do práv žalobkyně, a to v mnoha rovinách jejího života. Manželství žalobkyně trvalo od , datum, do jeho prohlášení za neplatné, tj. sedm let. Z manželství se narodily tři děti, které jsou nezletilé, a to , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, . Žalobkyně je praktikující věřící křesťanka a představa, že všechny děti se narodily z hříchu, neboť vlastně nikdy nebyla za otce dětí provdána, je pro ni velmi trýznivá. Nadto uvedla, že dne 22. 11. 2021 byl , č. účtu, – , Anonymizováno, , kterým byla schválena dohoda rodičů s tím, že nezletilé děti se pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřují do péče matky a že otec je povinen platit na výživu nezletilé , jméno FO, částku 8 500 Kč měsíčně, nezletilé , jméno FO, částku 7 800 Kč měsíčně a nezletilého , jméno FO, částku 3 700 Kč měsíčně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 31. 12. 2021. Nicméně v důsledku nezákonného rozsudku otec na výživné přispěl naposledy dne 15. 5. 2022 a od té doby nehradil již ničeho, protože nebyl určen dle první domněnky otcovství (otcem dětí je manžel matky) jako otec nezletilých dětí. Žalobkyně zkusila situaci řešit podáním návrhu na předběžné opatření, kterým se domáhala hrazení výživného, avšak její návrh byl zamítnut s odůvodněním, že není určeno otcovství otce. Otcovství bylo určeno až prohlášením rodičů před , Anonymizováno, dne 4. 12. 2023 s tím, že o péči a výživném bude rozhodnuto po zapsání otce do matriky. Ke dni podání tak žalobkyně nemohla v důsledku nezákonného rozsudku hospodařit s částkou ve výši min. 360 000 Kč (18 měsíců otec ničeho nehradil x 20 000 Kč výživné určené na všechny tři děti), ačkoli s ní v hospodaření domácnosti počítala. Bez pomoci nejbližší rodiny by žalobkyně neměla možnost alespoň trochu důstojně žít. Nyní žije spolu se třemi dětmi z jednoho platu učitelky a díky pomoci rodiny a přátel, čerpá příspěvek na bydlení. Dále nelze odhlédnout, že usnesením , datum, byl schválen smír účastníků, dle kterého se bývalý manžel zavázal přispívat žalobkyni na výživu nerozvedené manželky částkou ve výši 7 300 Kč měsíčně, a to počínaje prosincem 2021. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 12. 2021. V důsledku nezákonného rozhodnutí však následně okresní soud usnesením č. j.: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 11. 2. 2022 výše uvedené usnesení ze dne 21. 11. 2021 zrušil. Okamžikem právní moci nezákonného rozhodnutí, tj. 22. 1. 2022 přestal bývalý manžel žalobkyni výživné na nerozvedenou manželku hradit. I s měsíčními platbami výživného na nerozvedenou manželku žalobkyně počítala v rámci svého hospodaření se svými třemi dětmi. Dále nutno zdůraznit, že nezákonné rozhodnutí zcela vyloučilo žalobkyni z jednání o vypořádání společného jmění manželů, které v průběhu sedmi let manželství budovali a které nezákonným rozsudkem ne, že zaniklo k určitému dni, ale vůbec nevzniklo. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že je věřící křesťankou a je členkou , Anonymizováno, (, jméno FO, ). Otec žalobkyně je , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . Nezákonným rozsudkem bylo žalobkyni vlastně sděleno, že po dobu sedmi let žila v hříchu, že všechny tři děti byly počaty z hříchu a s tímto vědomím se velmi špatně žije, pokud po celý život jsou zásady křesťanského života ze strany žalobkyně velmi důsledně dodržovány a jsou pro ni jistotou a životní kotvou. Pro dokreslení situace žalobkyně vypsala ustanovení , Anonymizováno, dodržuje a které náhle v důsledku nezákonného rozsudku měla porušovat, s čímž se musí dosti složitě nyní vypořádat (, podezřelý výraz, ). Rozvod je v , Anonymizováno, připuštěn jako krajní řešení (, Anonymizováno, .). Plození a rození dětí jinak, než v manželství nepřichází v úvahu ani v krajním případě, takové jednání je považováno za hřích). Soudce, který ledabyle přistoupil ke své práci, tak uvedl život a psychický stav žalobkyně v naprostý chaos. Soudce byl navíc před vynesením rozsudku srozuměn s tím, že rozhoduje o manželství věřících křesťanů, i přes tuto skutečnost, nezákonně bez přípravy, bez pečlivého posouzení a ověření předložených důkazů (pouze jednou stranou) rozhodl do tří minut tak, jak rozhodl. Rozsudkem bylo zcela zásadně zasaženo do náboženského vyznání žalobkyně, do jejího náboženského přesvědčení a jistot. Navíc, dle vyjádření , jméno FO, , Anonymizováno, ve svém Rozsudku neplatnost manželství zcela nesprávně, neboť vznik manželství posuzoval podle předpisů , jméno FO, , Anonymizováno, , které v době uzavření manželství žalobkyně ještě neexistovaly. Dle , jméno FO, , Anonymizováno, tak uzavření manželství žalobkyně bylo zcela v souladu se zákonem i vnitřními předpisy , jméno FO, , Anonymizováno, . Konečně po nabytí právní moci nezákonného rozhodnutí zahájil bývalý manžel žalobkyně nesmírně bolestnou kampaň na internetu proti žalobkyni, kde sliboval nedefinovanému okruhu sledovatelů, že jim poradí, jak se vyvázat z manželství, aniž by bylo nutné vypořádání společného jmění manželů. Jedním nezákonným rozsudkem jí soud vzal sedm let života. Představa, že se v brzké době bude muset opět účastnit řízení před soudem, vyvolává v žalobkyni nepopsatelný strach, který ji zasahuje až fyzicky, stává se úzkostnou. Způsobená nemajetková újma není penězi vyčíslitelná. S ohledem na unikátnost celé situace a alarmující postup vyřizujícího soudce žalobkyně požadovala jako odškodnění její nemajetkové újmy částku 10 000 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 22. 1. 2024, v němž uvedla, že žalobkyně u ní dne 27. 7. 2023 uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež jí měl vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí vydaného ve věci vedené u , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná učinila nesporným průběh namítaného řízení s tím že, přistoupila ke konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobkyni se omluvila. Ohledně tvrzené ztráty výživného pro nezletilé děti žalovaná konstatovala, že jak určení výživného, tak doplacení výživného dlužného se žalobkyně stále může domoci. Pokud jde o výživné na nerozvedenou manželku, žalovaná namítala, že žalobkyni vznikl nárok na výživné na základě dohody mezi žalobkyní a bývalým manželem, přičemž nelze najisto postavit, že by žalobkyni bez této dohody nárok na výživné vznikl. Žalovaná rovněž sporovala nárok žalobkyně na společné jmění manželů. Nadto měla žalovaná za to, že určení neexistence manželství nebrání žalobkyni se domáhat soudního vyřešení majetkových práv ne-manželů při prokázání dobré víry při uzavírání sňatku. S ohledem na výše uvedené měla žalovaná za to, že žalobkyní tvrzená újma nedosahuje takové intenzity, aby odůvodňovala přiznání zadostiučinění v penězích, proto i nadále považovala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za něj za zcela dostačující.3. Zdejší soud prvně ve věci rozhodl rozsudkem č. j.: 47 C 260/2023-72, kterým žalobě vyhověl co do částky 150 000 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Takto rozhodl o náhradě nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí, když soud konstatoval, že rodina p