28 C 134/2025-550 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 202 600,18 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody, která žalobci měla být způsobena v souvislosti s jeho trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná částka představovala náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 9. 2023, č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, Anonymizováno, – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 10. 2024, č. j. , Anonymizováno, byl zproštěn obžaloby pro přečin maření výkonu úředního rozhodnuti a vykázaní dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Žalobce svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnil u žalované podáním ze dne 11. 1. 2025.2. Podáním ze dne 16. 1. 2026 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do nároku na náhradu ve výši 212 600,18 Kč z důvodu, že mu byla tato částka žalovanou stanoviskem ze dne 16. 1. 2026 přiznána a vyplacena. Domáhá se tak nadále po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení od 12. 6. 2025 a náhrady nákladů řízení.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.4. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.5. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.6. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne 16. 1. 2026 soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I).8. Soud ve věci dále postupoval dle § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.9. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:10. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že v posuzované věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin maření výkonu úředního rozhodnuti a vykázaní dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Mezi účastní dále bylo nesporné, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 10. 2024, č. j. , Anonymizováno, , byl žalobce uvedené obžaloby zproštěn a že dne 11. 1. 2025 žalobce u žalované uplatnil předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 212 600,18 Kč z titulu tzv. obhajného.11. Z vyjádření žalované ze dne 15. 1. 2026 vyplynulo, že žalovaná uznala nárok žalobce v plné výši a částku ve výši 212 600,18 Kč mu dne16. 1. 2026, což žalobce ve svém částečném zpětvzetí žaloby potvrdil a předložil i potvrzení o provedení platby (čl. 544 spisu).12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.14. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.17. Podle § 31 odst. 1, 2 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.18. Na základě provedeného dokazování a odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: judikatura rozvinula ve vztahu k zahájení (vedení) trestního stíhání svůj názor tak, že nárok na náhradu škody se posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím s tím, že rozhodujícím měřítkem je pozdější výsledek trestního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1388/2004). Z § 7 a § 8 OdpŠk vyplývá, že proto, aby poškozený mohl být se svým nárokem na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním úspěšný, je nutné naplnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny současně. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím má pak ten, v jehož případě bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je pak soud rozhodující o náhradě škody vázán. S ohledem na předběžnou vykonatelnost usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk považovat i usnesení o zahájení trestního stíhání. V případě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je tak nárok žalobce na náhradu škody nepochybně dán, k čemuž ostatně dospěla i žalovaná, když žalobci tento nárok v plném rozsahu uznala a uhradila.19. Po částečném zpětvzetí zůstal mezi stranami sporný pouze nárok na zákonný úrok z prodlení.20. Podle § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk.21. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 11. 1. 2025. S ohledem na uznání celého nároku ze strany žalované, tak žalobci náleží i požadovaný úrok z prodlení, neboť žalovaná náhradu žalobci vyplatila až dne 16. 1. 2026, přičemž šesti měsíční lhůta od uplatnění uplynula dne 11. 7. 2025. Soud dále nepřihlížel k námitce žalované, že neměla možnost nárok dříve projednat z důvodu, že neměla k dispozici požadovaný trestní spis, neboť měla možnost buď do uvedené spisu nahlédnout, případně si, stejně jako soud, mohla potřebné listiny vyžádat přímo o žalobce. Namítaná skutečnost pak ani není zákonným důvodem, proč by žalobci neměl v případě prodlení žalované s projednáním nároku být zákonný úrok z prodlení přiznán. Ode dne 12. 7. 2025 tak žalobci náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud tedy od tohoto dne úroky z prodlení žalobci přiznal (výrok II).22. Žalobcem požadovaný úrok z prodlení za dobu od 12. 6. 2025 do 11. 7. 2025 soud pro nedůvodnost s ohledem na výše uvedené výrokem III zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních