32 C 1/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Navrhovatelé (navrhovatel a jeho manželka a matka osvojené) v podání doručeném soudu dne 16. 12. 2025 požádali o uznání cizího rozhodnutí – rozhodnutí o osvojení ze dne , datum, (Adoption Order) vydané Superior Court of California, County of Los Angeles, ve Spojených státech amerických, sp. zn. , sp.zn., , jímž americký soud schválil osvojení nezletilé , jméno FO, , narozené dne , datum, navrhovatelem, na území České republiky (dále také jen „Rozhodnutí o osvojení“), a to zvláštním rozhodnutím dle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Uvedli, že uznání je třeba pro zajištění právního postavení dítěte v České republice, zejména pro zapsání rodičovství do českých matrik, umožnění vydání českého rodného listu, zajištění plného přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění a dalším právům dítěte a to i pro právní jistotu v otázkách péče, zastupování a všech souvisejících úkonů.2. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených navrhovateli, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Z úřední činnosti soudu (výpis z centrální evidence obyvatel) a z rodného listu navrhovatele vydaného v , adresa, dne , datum, soud zjistil, že navrhovatel je české státní příslušnost, přičemž toto občanství nabyl narozením dne , Datum narození navrhovatele A, . Navrhovatel je ženatý.Z Rozhodnutí o osvojení, předloženého soudu spolu s překladem do českého jazyka, bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že navrhovatel coby nevlastní otec a manžel matky osvojované požádal o osvojení na základě Smlouvy o osvojení ze dne , datum, , též předložené soudu spolu s překladem do českého jazyka, uzavřené mezi adoptující rodičem – navrhovatelem, jako nevlastním otcem a osvojovanou, jejíž jméno před adopcí znělo , jméno FO, , jméno FO, . V době osvojení bylo osvojované méně než 12 let, matka osvojované si ponechala rodičovská práva, dále každý z adoptivních rodičů byl nejméně o 10 let starší než dítě, uvedl že se bude o dítě starat jako o vlastní a bude dítě podporovat a pečovat o něj. Soudce též shledal, že každý adoptující rodiče vytvoří pro dítě vhodný domov a že s adopcí dítěte souhlasí. Soudce uvedl, že se domnívá, že bude v souladu s veřejným pořádkem a nejlepším zájmem dítěte vyhovět žádosti adoptivního rodiče a s účinností od , datum, rozhodl o osvojení.Na základě uvedeného rozhodnutí bylo dne , datum, vydáno osvědčení o životním záznamu státu Kalifornie, Ministerstvem veřejného zdraví č.j. , sp.zn., (rodný list), předloženého soudu spolu s překladem do českého jazyka, ve kterém jsou jako rodiče již uvedeni navrhovatel a matka osvojované.3. Předložený stejnopis uznávaného rozhodnutí byl ověřen v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednanou dne, Anonymizováno, 5. října 1961 v Haagu a uveřejněnou pod číslem 45/1999 Sb.4. Podle ust. § 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMPS) ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.5. Podle ust. § 16 odst. 2 ZMPS platí, že cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. Podle odst. 3 cit. ust. platí, že cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení. Dle odst. 4 cit. ust. též platí, že ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.6. Obvodní soud pro Prahu 2 je místně příslušným ve smyslu ust. § 16 odst. 4 ZMPS, neboť v jeho obvodu nastane skutečnost, pro kterou má uznání význam, konkrétně dojde k zapsání rodičovství do české matriky a zároveň se v obvodu soudu nalézá bydliště všech účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že navrhovatel a jeho manželka – matka nezl. osvojené k dotazu soudu, zda souhlasí s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, vyslovili s tímto postupem soudu svůj souhlas, rozhodl soud bez nařízeného jednání.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 63 odst. 1 ZMPS, jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva.Zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí o osvojení uznává bez dalšího řízení, tedy pro uznání rozhodnutí o osvojení je obligatorní rozhodnutí soudu vydané v uznávacím řízení dle ustanovení § 16 odstavce 2 ZMPS.Podle § 795 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), je předpokladem osvojení takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.Podle § 797 občanského zákoníku na základě rozhodnutí soudu se osvojitel, popř. osvojitelé zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.Podle § 799 odst. 1 a 2 občanského zákoníku osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.Podle § 800 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů.Podle § 801 občanského zákoníku osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující.Podle § 802 občanského zákoníku lze osvojit pouze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.Podle § 803 občanského zákoníku mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.Podle § 805 občanského zákoníku o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.Podle § 807 odst. 1 občanského zákoníku nedosáhlo-li dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti, které ho povedou k závěru, že osvojení bude v souladu se zájmy dítěte.Podle § 832 občanského zákoníku má dítě, které bylo společně osvojeno manžely nebo manželem jednoho rodiče, postavení společného dítěte rodičů. Jinak má postavení dítěte osvojitele. Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.Podle § 835 občanského zákoníku má osvojenec příjmení osvojitele.Podle § 437 odst. 2 z.ř.s. soud v řízení vyslechne manžela osvojitele.8. Uznání rozhodnutí spočívá v tom, že se cizímu rozhodnutí přiznávají tytéž právní účinky, jako by šlo o rozhodnutí tuzemské. Důsledkem takového uznání je takový právní stav, jaký by nastal, kdyby o téže věci bylo stejně rozhodnuto tuzemským orgánem. Jinak lze uznání cizího rozhodnutí rovněž definovat jako činnost či proces soudu či jiného orgánu, v rámci kterého se zkoumá, zda cizí rozhodnutí splňuje podmínky pro to, aby mu mohly být přiznány právní účinky v tuzemsku, případně stav, kterého se má uznáváním coby procesem dosáhnout. Lze tedy na uznání cizího rozhodnutí pohlížet nejen jako na činnost, ale i jako na výsledek této činnosti.9. Ohledně souladu s hmotněprávními i ustanoveními českého práva lze odkázat na stanovisko Ministerstva vnitra ČR č.j. MV-360294/VS-2018 ze dne 9. 4. 2018, ze kterého plyne, že „Podmínku uznání osvojení spočívající v okolnosti, že osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého (podobně jako výhradu veřejného pořádku) je třeba vykládat tak, že se vztahuje nikoliv k datu vydán