45 C 252/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.11.2025 domáhal po žalované zaplacení částky 347.233,10 Kč, představující souhrn jím uplatněných nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy, které měly vzniknout v důsledku podle jeho tvrzení neoprávněného a nezákonného trestního stíhání. Trestní stíhání bylo vedeno u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 147/2024, zahájeno usnesením Policie České republiky dne 11.04.2024 pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spočívající podle obvinění v řízení motorového vozidla dne 17.12.2023 v době, kdy měl žalobce uložen zákaz řízení motorových vozidel. Žalobce uvedl, že trestní řízení bylo proti jeho osobě vedeno zcela bezdůvodně, a to přesto, že již od samého počátku existovala řada důkazů, z nichž mělo vyplývat, že se skutku nemohl dopustit, neboť se v rozhodné době nenacházel na místě údajné dopravní nehody. Tyto skutečnosti měl podle jeho tvrzení prokazovat zejména kamerový záznam zachycující pohyb jeho otce, který jej měl ze sjezdovky odvážet, dále výpovědi celkem čtrnácti řidičů, kteří projížděli kolem místa nehody, výpověď svědkyně , Anonymizováno, , jakož i původní výpověď , jméno FO, zaměstnance žalobce, jenž se měl nejprve k řízení vozidla i ke způsobení dopravní nehody přiznat. Žalobce namítal, že přes tyto skutečnosti státní zástupce i soud v trestním řízení pokračovali až do dne 11.03.2025, kdy byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby, a to z důvodu, že je nepochybné, že se skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nestal. Žalobce dále uvedl, že po dobu přibližně jedenácti měsíců, po kterou bylo trestní stíhání vedeno, žil v nejistotě a psychickém stresu ohledně možného odsouzení, což podle jeho názoru významně zasáhlo jeho osobní, rodinný, pracovní i společenský život. Zdůrazňoval zejména to, že v rozhodné době působil jako provozovatel lyžařského areálu v obci , adresa, , tedy v malé obci, kde se informace o dopravní nehodě a následném trestním stíhání podle jeho tvrzení rychle rozšířily mezi místní obyvatele a nepříznivě se promítly do jeho pověsti i podnikatelské činnosti. Žalobce rovněž uváděl, že trestní stíhání pro něj znamenalo hrozbu uložení dalšího zákazu řízení motorových vozidel, kterou vnímal jako potenciální ohrožení své profesní činnosti. Žalobce uplatnil nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 335.000 Kč, které odvozoval z částky 1.000 Kč za každý den trvání trestního stíhání, tj. za 335 dní. Dále uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 41.767,51 Kč, představující náklady jeho obhajoby v trestním řízení, přestože tyto náklady mu byly již žalovanou přiznány a uhrazeny v rámci mimosoudního projednání. Konečně se žalobce domáhal rovněž částky 12.233,10 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení v souvislosti s podáním žádosti o odškodnění k žalované. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že proti žalobci bylo dne 11.04.2024 zahájeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11.03.2025 podle § 226 písm. a) trestního řádu pravomocně zproštěn obžaloby. Současně uvedla, že žalobci již v rámci mimosoudního projednání uhradila částku 41.767,51 Kč jako náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení. K dalším žalobcem uplatněným nárokům žalovaná uvedla, že nárok ve výši 12.233,10 Kč, týkající se nákladů právního zastoupení za podání žádosti o odškodnění, považuje za nedůvodný, neboť tyto náklady nejsou náklady účelně vynaloženými na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ani na nápravu nesprávného úředního postupu ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a jejich náhradu navíc výslovně vylučuje § 31 odst. 4 téhož zákona. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalovaná uvedla, že žalobci byla poskytnuta omluva, kterou považuje za dostatečnou formu satisfakce. Zdůraznila, že žalobcem požadovaná částka 335.000 Kč je zcela nepřiměřená, neboť trestní stíhání trvalo přibližně 11 měsíců, šlo o méně závažný přečin, žalobci fakticky nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody a žalobce rovněž neprokázal žádné konkrétní negativní dopady trestního stíhání do své osobnostní sféry. Podle žalované samotná existence trestního stíhání nemajetkovou újmu nepresumuje a žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ohledně skutečné intenzity zásahu do svých práv. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.3. Žádostí o náhradu škody a nemajetkové újmy doručenou žalované dne 23. 5. 2025 žalobce uplatnil mimosoudně stejné nároky, které následně uplatnil i žalobou, a to nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nárok na náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 147/2024, jakož i nárok na náhradu nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s podáním této žádosti.4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. 7. 2025, č. j. MSP1043/2025ODSKODSK/7, soud zjistil, že žalovaná uznala nezákonnost trestního stíhání žalobce a poskytla mu omluvu. Současně žalovaná přiznala žalobci nárok na náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení ve výši 41 767,51 Kč, avšak neuznala nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ani nárok na náhradu nákladů právního zastoupení souvisejících s projednáváním žádosti o odškodnění u žalované.5. Usnesením Policie České republiky o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 4. 2024, č. j. KRPC16915843/TČ2023020071 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 17. 12. 2023 řídil motorové vozidlo v době, kdy mu byl pravomocným rozhodnutím správního orgánu uložen zákaz řízení motorových vozidel.6. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 3 T 147/2024, byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť bylo zjištěno, že se skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nestal. Státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdal práva na podání odvolání a rozsudek nabyl právní moci dne 14. 6. 2025.7. Ze zbývajících, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil pro projednávanou věc ničeho podstatného. Tyto důkazy se jednak týkaly jednotlivých úkonů právní služby v trestním řízení, jejichž náhrada byla žalobci žalovanou již mimosoudně přiznána a uhrazena a které tedy nejsou předmětem tohoto řízení (vyrozumění o odročení jednání, vyjádření k obžalobě ze dne 14. 11. 2024, jakož i protokoly o hlavních líčeních konaných dne 3. 12. 2024, 7. 1. 2025 a 11. 3. 2025). Jednak se pak provedené důkazy vztahovaly k pravdivosti a hodnocení svědeckých výpovědí a dalších důkazů provedených v trestním řízení, jež sloužily k posouzení skutkového děje, pro který bylo trestní stíhání vedeno. Tyto skutečnosti však nemohly mít pro posouzení uplatněných nároků význam. Soud zdůrazňuje, že není revizním orgánem rozhodujícím o správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných v trestním řízení, ani o tom, jakým způsobem měly orgány činné v trestním řízení provádět či hodnotit dokazování. Jak opakovaně judikoval Nejvyšší soud, v řízení o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. soud nemůže přezkoumávat postup či rozhodnutí soudů po věcné stránce, neboť odškodňovací řízení není řízením revizním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, a rozsudek ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1718/2019). Současně je v odškodňovacím řízení třeba respektovat zásadu promptnosti, která vylučuje samostatné a podrobné právní posuzování jednotlivých dílčích otázek řešených v původním řízení, a naopak akcentuje pouze zásadní procesní pochybení, jako jsou zejména nepřiměřené průtahy v řízení, nerespektování závazného právního názoru soudu vyššího stupně nebo jiné kvalifikované vady průběhu řízení. Takové okolnosti však z provedených důkazů v projednávané věci nevyplývají.8. Soud neprovedl další žalobcem navržené důkazy (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 4. 2024, usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 18. 4. 2024, č. j. ZT 51/20249, obžalobu státního zástupce ze dne 30. 9. 2024, návrh na zastavení trestního stíhání v rámci předběžného projednání obžaloby ze dne 23. 10. 2024, trestní příkaz Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24. 10. 2024, ani odpor proti trestnímu příkazu ze dne 5. 11. 2024), neboť se netýkaly rozhodných skutečností pro posouzení uplatněných nároků, popřípadě jejich provedení nemohlo mít vliv na výsledek řízení. Tyto listiny se vztahují k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a k posouzení důvodnosti trestního stíhání, které však není předmětem přezkumu v tomto odškodňovacím řízení. Dále soud neprováděl výzv