21 C 385/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 2 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] p. l. c., se sídlem [adresa], [adresa] [adresa] [adresa], [adresa] [adresa] [adresa], [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 2 100 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do [datum]. Žalovaný poskytnutou částku řádně neuhradil. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] Vedle uvedených částek, pak žalobkyně po žalovaném také požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč. Bylo sjednáno, že smlouva byla uzavřena podle ust. § 2 390 a násl. občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaný měl celkovou dlužnou částku splatit žalobkyni na její bankovní účet nejpozději dne [datum]. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum]. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce dne [datum]. 6. Dle čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Dle čl. 18 odst. 2 nařízení EU [číslo] platí, že smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 7. V daném případě byla smlouva uzavřena právní předchůdkyní žalobkyně, která provozuje podnikatelskou činnost v České republice, kde má žalovaný, který smlouvu uzavíral v pozici spotřebitele v [obec a číslo] bydliště, k projednání věci tak byl příslušný Obvodní soud pro Prahu 3. 8. Dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) platí, že aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. 9. Dle čl. 6 odst. 2 Řím I platí, že bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu, která splňuje podmínky odstavce 1. V důsledku této volby však nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva na základě odstavce 1 jinak použila. 10. Dle čl. 3 Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. 11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si v daném případě smlouvou ujednali, že smlouva o zápůjčce se bude řídit ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku České republiky, čímž provedly volbu rozhodného práva. Právní řád České republiky by byl však rozhodným právem, i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný neprovedli volbu práva, neboť právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako obchodník, provozující podnikatelskou činnost v zemi, kde má žalovaný (spotřebitel) obvyklé bydliště. Soud proto věc posoudil podle právního řádu České republiky. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 2 390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se je zavázal vrátit. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla smlouvou v souladu s ust. § 1 879 an. o.z. postoupena na žalobkyni. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 100 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.