7 C 341/2020-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 11 415 Kč s příslušenstvím představující příspěvek placený vlastníkem motorového vozidla za období od [datum] do [datum] ve výši 11 115 Kč a poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaná je provozovatelem vozidla [VIN kód], [registrační značka] s objemem válců motoru nad 1 850 cm3. Toto vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalovaná neměla v období od [datum] do [datum] (tj. 171 dní) sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného příspěvku, ta však ničeho neuhradila. 2. Následně vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] svou žalobu co do částky 2 600 Kč s příslušenstvím zpět, a to s tím tvrzením, že v důsledku administrativně technické chyby bylo v žalobě vadně uvedeno období, kdy žalovaná neměla k vozidlu [registrační značka] sjednáno pojištění odpovědnosti, správně mělo být uvedeno, že pojištění nebylo sjednáno od [datum] do [datum]. Vzhledem k úpravě období tak žalobkyně požaduje zaplacení částky 8 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jelikož žalobkyně vzala žalobu shora uvedeným podáním ze dne [datum] co do částky 2 600 Kč s příslušenstvím zpět, rozhodl soud dle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tak, že řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I). 5. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 6. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovaná neměla v rozporu se zákonem sjednáno tzv. povinné ručení pro vozidlo [registrační značka] v době od o [datum] do [datum] (viz výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne [datum], upomínka o úhradu nedoplatku ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalovaná byla k úhradě vyzvána rovněž předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Dle sdělení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum] je vlastníkem a provozovatelem vozidla [VIN kód] s platností od [datum] žalovaná. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: žalovaná neměla v uvedené době pojištěné vozidlo, ač jí zákon tuto povinnost ukládá (§ 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla”). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení příspěvku (§ 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) poté, co žalovanou vyzvala k úhradě v požadované době výzvou (§ 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaná tak měla žalobkyni uhradit příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [žalobce] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (§ 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž tou vyhláškou je vyhláška č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla - dále jen„ vyhláška“). Výše příspěvku tak činila 8 515 Kč – 131 krát 65 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky), výše nákladů je pak dána ust. § 2a vyhlášky v částce 300 Kč. Žalovaná posléze na svůj dluh uhradila částku 8 376, jde-li pak o zbylou částku ve výši 4 665 Kč, tak bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dluh v tomto rozsahu uhradila. To neučinila, soud proto žalobě vyhověl. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud jednak dle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Jelikož žalobkyně vzala žalobu co do částky 2 600 Kč s příslušenstvím zpět kvůli vlastní administrativně technické chybě, je třeba učinit závěr, že částečné zastavení řízení zavinila a proto je také povinna hradit v odpovídajícím rozsahu náklady řízení. Ve zbylé části řízení, tj. co do částky 8 815 Kč s příslušenstvím, pak byla žalobkyně úspěšná, pročež soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 226 Kč, přičemž tato částka představuje 54,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 415 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.