11 C 256/2021-96 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 19. 10. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 746,82 Kč s příslušenstvím. Dle žalobkyně uzavřela dne 6. 10. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku společně s poplatky a úrokem za poskytnutí úvěru splácet splátkou v měsíční výši 518 Kč. Žalovaný však nesplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, úvěr byl proto prohlášen za splatný dne 16.7.2019 a žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 8 058,20 Kč, úroku ve výši 433,57 Kč, sankčního úroku ve výši 22,57 Kč, poplatků ve výši 1 179,48 Kč a nákladů vymáhání ve výši 50 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu má soud prokázané, že dne 6.10.2018 uzavřela [právnická osoba] smlouvu s žalovaným, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 518 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně, žalovaný se zavázal splácet rovněž poplatky dle ceníku a úvěr měl být splacen ve lhůtě 23 měsíců (viz smlouva na č.l.75 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 79). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého úvěru a banka proto celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 7. 2019, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 17.7.2019 (č.l. 78). Prodlení se splácením a výše dlužné částky na jistině, úrocích a poplatcích vyplývá z výpisů z účtu (na č.l. 56-67) a ceníku (č.l.69). Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 9 076,34 Kč dopisem ze dne 17.7.2019 (č.l. 78) a předžalobní upomínkou ze dne 23.4.2020, dosud však ničeho nezaplatil (viz výzvy na č.l. 86 a 87). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupní pohledávky ze dne 19.3.2020, což bylo žalovanému oznámeno (smlouva na č.l. 81 a oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 88). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o.z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky, poplatky) a bylo proto na žalovaném, pokud chtěl být ve sporu úspěšný, aby tvrdil a prokazoval, zda a kdy uhradil některou z dohodnutých plateb, jež byla předmětem zažalovaného nároku, případně že nárok žalobce zanikl jinak. 7. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o.z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o.z. je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 746,82 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.