12 C 120/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované (po zpětvzetí části žalobou uplatněného nároku) uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 11 202,61 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 19. 12. 2018 Touto smlouvou se původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zavázala poskytnout žalované úvěr 12 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1593Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, a dne 19. 2. 2020 se stal celý dluh žalované splatný. Žalovaná uhradila na jistinu toliko 797,39Kč. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2020 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Ze Smlouvy O podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2018 a z žádosti o poskytnutí tohoto úvěru soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými měsíčním splátkami ve výši 1593Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 15 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Celý úvěr byl splatný dne 19. 2. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 3. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěrující zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle ustanovení § 1806 o. z. lze úroky požadovat, bylo-li to ujednáno. 5. Podle ust. § 1802 o. z. není-li výše úroků ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníky v době uzavření smlouvy. 6. Podle § 1931o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. 7. Podle ustanovení § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 15 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 253,51 Kč, přičemž tato částka představuje 70,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 384,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.