12 C 570/2018-123 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vůči žalovanému toho, aby soud vydal rozhodnutí, jehož obsah je zřejmý ze znění výrokové části tohoto rozsudku s tím, že k odůvodnění žaloby bylo uvedeno následující: mezi účastníky byla uzavřena dne [anonymizováno] [číslo] smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 18 500 Kč. Žalovaná se zavázal poskytnutou částku vrátit žalobcům včetně sjednaných úroků a v únoru 2018. Žalovaná uhradila [datum] částku 4 000Kč a následně po předžalobní upomínce uhradila ještě dne [datum] částku 1 000Kč, dne [datum] částku 500Kč a dne [datum] částku 1 000Kč. Dne [datum] byla podána žaloba, v níž se žalobci domáhali úhrady zbytku jistiny ve výši 12 000Kč a úroků z pozdě uhrazených částek ve výši 119Kč. Po podání žaloby žalovaná uhradila žalovanou jistinu a to po 1000Kč dne [datum], [datum] a [datum] a dne [datum] uhradila bankovním převodem částku 9 000Kč. Žalobci proto vzali žalobu co do jistiny zpět. (řízení bylo zastaveno) a nadále požadují pouze úroky z prodlení v celkové výši 896Kč. 2. Žalovaná se o podané žalobě nevyjádřila, když i výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil žalovanému zcela v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 1308/10). Žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Soud proto věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 občanského soudního řádu projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobci na podporu svého procesního stanoviska předložili. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10.000 - Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav, jak vyplývá z listin připojených k podané žalobě, je shodný, jak jej žalobci vymezili ve své žalobě (viz již výše). 5. K právní stránce věci soud zaujal následující stanovisko: Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 sbírky Občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z ust. § 2392 odst. 1, věta prvá o. z. dále plyne, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Nevrátil-li vydlužitel (žalovaný) zapůjčiteli (věřiteli) zapůjčenou věc (zde peníze) v dohodnuté době (což bylo v řízení spolehlivě výpisy z účtů prokázáno), dopěl soud k závěru, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku). 6. Při rozhodování o příslušenství pohledávky (úroky z prodlení) soud vycházel z ust. § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sbí, podle něhož výše (zákonného) úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ve výpočtu žalobci požadovaného příslušenství soud neshledal numerických pochybení, a proto žalobě co do příslušenství zcela vyhověl. 7. V tomto sporu s cizím prvkem se soud samozřejmě zabýval i otázkou své pravomoci (v poměru k justičním orgánům cizích států), nedostatek toho rázu však neshledal: I přestože žalobce má žalovaná v době rozhodování své bydliště na území Velké Británie, je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky věc projednat a o ní rozhodnout, neboť podle článku 26 přímo aplikovatelného Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) platí, že není-li jeden za soudů příslušný, stane se příslušným, pokud se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. Soud obeslal žalovanou na adresu jejího současného bydliště, žalovaná byla poučena dle čl. 26 nařízení Brusel I bis, poučení jí bylo doručeno do vlastních rukou. Námitky nevznesla, podepsaný soud se tak stal soudem příslušným o věci rozhodnout. (srovnej rozhodnutí SDEU C- 144/12, C -412/98 a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 29 Cdo 450/2014) Rozhodným právem je pak právo české, dle článku 3 odstavce 1přímo aplikovatelného Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), neboť v době uzavírání smlouvy se obě smluvní strany nacházely na území České republiky a z okolností případu je zřejmé, že právo jiného státu nezvolily. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 312,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 119 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 870 Kč ve výši 1 442,70 Kč.