19 C 234/2020-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému č. 1 povinnost zaplatit jí 1 508 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný č. 1 dne 7. 7. 2019 cestoval hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] – linkou [číslo] kterou provozovala žalobkyně, čímž uzavřel smlouvu o přepravě. Následnou kontrolou revizorem žalobkyně se žalovaný č. 1 neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný č. 1 porušil povinnosti cestujícího a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 8 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, které žalovaný č. 1 dosud i přes výzvu neuhradil. Žalovaný č. 1 se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně podáním ze dne 22. 10. 2020 navrhla, aby soud připustil vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to matku žalovaného nezletilého, která je zákonným zástupcem dítěte. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že matka, coby zákonný zástupce nezletilého, za něj nese finanční odpovědnost a je tedy spoluodpovědná za jeho dluh vůči žalobkyni. Žalobkyně navrhla, aby soud žalovaným uložil povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím společně a nerozdílně. Soud usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že se připouští, aby do řízení na straně žalované přistoupil jako další účastník žalovaná č. 2. Žalovaná č. 2 se k žalobě nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný č. 1 cestoval dne 7. 7. 2019 hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] - linkou [číslo] který provozovala žalobkyně, a při přepravní kontrole se prokázal neplatným jízdním dokladem (předložil zlevněnou jízdenku, na kterou neměl nárok). Žalovanému č. 1 bylo uloženo jízdné ve výši 8 Kč a uložena přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dle čl. 4 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně činí přirážka 1 500 Kč. Dle čl. 4 bod 6 smluvních přepravních podmínek cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 o úhradu dlužné částky dopisem ze dne 13. 1. 2020, který byl žalovanému č. 1 zaslán dne 21. 1. 2020. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, posoudil soud jednání žalovaného č. 1 dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), ve spojení s ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, ve znění pozdějších předpisů, s použitím smluvních přepravních podmínek žalobkyně (dopravce) ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Žalobkyně prokázala, že žalovaný č. 1 použil veřejného dopravního prostředku, a tím, že se neprokázal platnou jízdenkou, vzniklo žalobkyni jako dopravci právo požadovat zaplacení jízdného ve výši 8 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Na žalovaném č. 1 bylo, aby tvrdil a prokázal, že pohledávku žalobkyně ve výši 1 508 Kč zaplatil, to však žalovaný č. 1 neučinil. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které žalobkyni vzniklo právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku žalovanému č. 1 (nezletilý) a žalované č. 2 (zákonný zástupce žalovaného č. 1, žalovaný č. 1 do výlučné péče žalované č. 2) společně a nerozdílně, neboť žalovaná č. 2, jako matka nezletilého žalovaného č. 1 za něj nese finanční odpovědnost. Při rozhodování soud vycházel ze závěrů nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1775/14, ve kterém bylo judikováno, že:„ pokud tedy nezletilé dítě není fakticky schopno splnit své povinnosti z přepravní smlouvy a není pro svoji nedostatečnou duševní vyzrálost schopno posoudit následky své jízdy načerno, v soukromoprávní rovině nic nebrání přenosu odpovědnosti za placení na jeho rodiče či jiného zákonného zástupce.“ O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšným žalovaným. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada za 2 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 100 Kč (žaloba, výzva k plnění). Celkem náklady řízení činí 600 Kč.