19 C 3/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 7 337,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 399 Kč. Žalovaný měl poskytnutý úvěr hradit formou měsíčních splátek ve výši 639 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 31. 5. 2020. Žalovaný dluží žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], částku v celkové výši 7 337,56 Kč (skládající se z dlužné jistiny ve výši 5 862,30 Kč, úroku ve výši 428,73 Kč, poplatků ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 196,53 Kč a nákladů za vymáhání ve výši 50 Kč). Žalovaný dosud i přes výzvy dlužnou částku neuhradil. Vedle žalovaných částek požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6 399 Kč. Žalovaný měl úvěr hradit formou 11 měsíčních splátek po 639 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tak zaslala žalovanému dne 28. 4. 2020 dopis, ve kterém mu oznámila, že odstupuje od úvěrové smlouvy [číslo] z důvodu jeho prodlení se splácením úvěru a oznámila mu, že úvěr bude zesplatněn ke dni 31. 5. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 28. 4. 2020 vyzvala k uhrazení dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 6. 2020. Výzvou ze dne 16. 6. 2020 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 399 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. Povinností žalovaného pak bylo poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky (§ 2399 o. z.). Žalovaný svůj závazek ze smluv nesplnil, dostal se do prodlení. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že celkovou dlužnou částku ze smlouvy o úvěru ve výši 7 337,56 Kč uhradil, popř. že závazek zanikl jiným zákonem předvídaným způsobem. To neučinil, soud proto s ohledem na uvedené žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”) po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč.