19 C 407/2021-89 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 22. 04. 2021 domáhala zaplacení částky 9 900 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalobkyni bylo dne 1. 1. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému dne 9. 5. 2017 poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7. 9. 2017. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (telefonního čísla a e-mailové adresy), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 9 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zaslanou dne 2. 2. 2021. Krom dlužné částky požaduje žalobkyně ještě úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 7. 9. 2017. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně se z účasti u jednání soudu omluvila a žalovaný se k jednání, ačkoliv řádně a včas předvolán, nedostavil, soud tak ve věci rozhodl v souladu s ust. 101 odst. 1 o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvního stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. 6. Smlouva o úvěru bez uvedení data obsahuje údaje o žalovaném, trpí absencí vlastnoručního, popřípadě zaručeného podpisu žalovaného. Výše úvěru je uvedena ve výši 9 000 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba], má soud prokázané, že žalovanému byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 9 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a oznámení bylo žalovanému zasláno dne 02. 02. 2021, jak vyplývá z podacího lístku. 10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 2. 2. 2021, což je prokázáno z podacího lístku. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva, neboť smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako je například telefon či e-mail, navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 12. K projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepožaduje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru, nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 13. V řízení se podařilo prokázat žalobci pouze to, že žalovanému byla prokázána částka ve výši 9 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že ze strany žalovaného se jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. 14. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení, které žalobkyně požadovala od 8. 9. 2017, tak je třeba uvést následující: již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010, konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázaná na výzvu věřitele podle ust. § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 15. Dluh se zde stal splatným tedy až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslaná dne 2. 2. 2021, kdy dle výzvy mělo být plněno do tří dnů. V souladu s ust. § 573 o. z. byla tedy žalovanému výzva doručena 5. 2. 2021, poslední den třídenní lhůty plnění tak připadl na 8. 2. 2021, žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dle ust. § 1970 o. z., a byl povinen plnit nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013), a bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 2. 2. 2021 byla určená lhůta tří dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona nebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, již s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 9. 2. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Zároveň s ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 08. 09. 2017 do 08. 02. 2021. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal náhradu nákladů v plné výši, i když tato měla ve věci pouze částečný úspěch, jelikož neúspěch žalobkyně se týkal jen poměrně nepatrné části věci. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b a odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. 18. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, i právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný ze vzorem žalob ostatních řízení, ve kterých jsou doplňovány pouze odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy, co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o