19 C 418/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 49 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena dne 7. 1. 2019 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostředky ve výši 30 000 Kč. Na základě smlouvy se pak žalovaná zavázala také zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,07 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 2. 3. 2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 4 300 Kč Poslední platbu uhradila dne 15. 3. 2019. Nejpozději měla být celková dlužná částka zaplacena dne 2. 3. 2020, k tomu však nedošlo, a proto se neuhrazená jistina od [datum] úročila úrokem ve výši 19,07 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 49 700 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 19 700 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 5 069,44 Kč (19,07 % ročně z 30 000 Kč od 3. 3. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 658,33 Kč (10 % ročně z 30 000 Kč od 3. 3. 2020 do 15. 1. 2021), úrok 19,07 % ročně z dlužné částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dale jen “o.s.ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Výše půjčky činila 30 000 Kč. Poplatek za zápůjčku byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,07 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatkem za komfortní splácení v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 54 000 Kč měla žalovaná hradit formou celkem 60 splátek ve výši 900 Kč týdně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, jak vyplývá z oznámení ze dne 19. 2. 2021. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 14. 5. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaná měla spolu s poplatky ve výši 24 000 Kč hradit celkem 54 000 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně: Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 547 o. z. platí, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 420 odst. 2 o. z. platí, že pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 1813 o. z. platí, že má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Soud se nejprve zaobíral tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení tzv. poplatků (poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 12 000 Kč). Jde-li o zpoplatnění administrativní činnosti a komfortního splácení (hotovostní režim splátek), pak soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] [spisová značka], kde soud měl za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ujednání o hotovostním inkasu ve výši 60 % z poskytnutých finančních prostředků a poukázal přitom na skutečnost, že:„ formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky…. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce.“ V daném případě jde tak spíše, nežli o poplatky odrážející cenu poskytnuté služby, o další skrytý úrok. Sjednané poplatky v celkové výši 18 000 Kč představují 60 % z poskytnutých finančních prostředků ve výši 30 000 Kč. S ohledem na uvedené, kdy tedy požadované poplatky zjevně představují skryté úroky a dále i s přihlédnutím ke sjednanému úroku ve výši 19,07 % ročně, považuje soud skutečnou výši úroků za zcela nepřiměřenou. 8. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vz