19 C 462/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovanému tak byl poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal do výše 20 000 Kč. Žalovaný měl vyčerpaný úvěr v souladu se smlouvou splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu. Žalovaný z celkové čerpané výše úvěru neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Tuto dlužnou částku měl žalovaný uhradit nejpozději do 27. 5. 2018, to však i přes výzvy neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] Vedle žalované částky požadovala žalobkyně uhrazení úroku z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů, kapitalizovaného úroku ve výši 2 534,17 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného však neobsahuje. Ve smlouvě bylo ujednáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 8 000 Kč, dne [datum] částka 2 000 Kč a dále dne [datum] částka 10 000 Kč. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] je majitelem účtu č. [bankovní účet] žalovaný. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů výzvou k plnění ze dne 27. 5. 2020. Výzva byla žalované zaslána dne 27. 5. 2020, jak vyplývá z podacího lístku. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem neprokázala, že by tak bylo učiněno. Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého potvrzení o provedených platbách, že byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána dne [datum] částka 8 000 Kč a 2 000 Kč a dále dne [datum] částka 10 000 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum]). Poskytnutí peněžních prostředků v žalované výši 10 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, nemají v žalobním tvrzení oporu ani nároky na kapitalizované úroky ve výši 2 534,17 Kč ani na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do těchto nároků jako zcela neprůkaznou zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 27. 5. 2018, nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni ani co do požadavku na úroky z prodlení od 27. 5. 2018. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ 9. Z uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až žalobkyní učiněnou výzvou ze dne 27. 5. 2020, která byla žalovanému zaslána dne 27. 5. 2020 žalovaný měl plnit do 3 dnů, tj. do 30. 5. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 27. 5. 2020 žalobkyně určila lhůtu do tří dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 31. 5. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 10. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 10 000 Kč ode dne 31. 5. 2020 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř, podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla neúspěšná pouze co do části příslušenství žalované částky, proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek vycházejících z úvěrových smluv, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru lz