19 C 463/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Uvedeno částku 4 000 Kč žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně při podpisu úvěrové smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím do 28. 7. 2018, to však nesplnil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů a dále poplatky za 3 zaslané upomínky po 50 Kč (celkem 150 Kč). Žalobkyně se dále žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí v souladu s úvěrovou smlouvou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kapitalizovanou na částku 1 912 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů, tj. do 28. 7. 2018. V úvěrové smlouvě byla dále ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek 50 Kč za každou písemnou upomínku. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány 3 upomínky (dne 8. 9. 2018, 28. 8. 2018 a 7. 8. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 7. 1. 2020. Výzvou ze dne 7. 9. 2020 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužných částek. Žalobkyně, na kterou byly pohledávky postoupeny dle ust. 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. Povinností žalovaného pak bylo poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky (§ 2399 o. z.). Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, dostal se do prodlení. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil, že dlužnou jistinu ve výši 4 000 Kč, dlužné poplatky za upomínky v celkové částce 150 Kč a smluvní pokutu sjednanou v souladu s ust. § 2048 o. z. a kapitalizovanou v částce 1 912 Kč uhradil, popř. že závazek zanikl jiným zákonem předvídaným způsobem. To neučinil, soud proto s ohledem na uvedené žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1, 14b odst. 1, ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif”) po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14 odst. 5 písm. a), advokátního tarifu po 100 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč.