19 C 467/2021-51 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 16 285 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 9. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému tak byl poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) spotřebitelský úvěr ve výše 13 000 Kč. Žalovaný měl úvěr ve výši 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 120 Kč splácet v pravidelných měsíčních splátkách, splatnost úvěru byla stanovena na 27. 10. 2020. Žalovaný však žalobkyni dosud i přes výzvy ničeho neuhradil. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhrazení částky ve výši 16 285 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 13 000 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 120 Kč a poplatek za službu„ [služba]“ ve výši 165 Kč Vedle žalované částky požaduje žalobkyně úroky prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 6. 2021, jak vyplývá z podacího lístku. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o žalobkyni a žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 120 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou, se splatností ke dni 27. 10. 2020 Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebník. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 9. 2020 zaslala na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 13 000 Kč. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 2. 11. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] v období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 byl žalovaný. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 27. 9. 2020 zaslána žalobkyní částka 13 000 Kč. Uvedená platba byla zaslána s uvedením [variabilní symbol]. Ostatní důkazy soud neprováděl, neboť z těchto důkazů již nebyly zjištěné žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení skutkového stavu věci a nárok žalobkyně lze posoudit již na základě shora uvedených důkazů. 5. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala, že žalovanému dne 27. 9. 2020 zaslala částku ve výši 13 000 Kč (viz. potvrzení o platbě; že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne 2. 11. 2021). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemají v žalobním tvrzení oporu ani nároky na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 120 Kč a poplatek za službu„ [služba]“ ve výši 165 Kč. Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do těchto nároků jako zcela neprůkaznou zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 28. 10. 2020. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 11. 6. 2021, které bylo žalovanému zasláno dne 11. 6. 2021 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 14. 6. 2021. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 11. 6. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 15. 6. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 9. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 13 000 Kč ode dne 15. 6. 2021 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Co do 80 % předmětu řízení (co do částky 13 000 Kč) byla úspěšná žalobkyně a co do 20 % předmětu řízení žalovaný (3 285 Kč), žalovaný byl proto povinen uhradit žalobkyni 60 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 1 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení při 100% úspěchu činí 7 273,50 Kč, 60 % je pak dáno částkou 4 364 Kč. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advo