19 C 478/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 15 625 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena dne 15. 4. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč. Na základě smlouvy se pak žalovaný zavázal také zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně (žalobkyně požaduje toliko 18,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 8. 6. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 2 375 Kč Poslední platbu uhradil dne 16. 7. 2019. Nejpozději měla být celková dlužná částka zaplacena dne 8. 6. 2020, k tomu však nedošlo, a proto se neuhrazená jistina od 9. 6. 2020 úročila úrokem ve výši 18,98 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 625 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 5 625 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 1 165,16 Kč (18,98 % ročně z 10 000 Kč od 9. 6. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 613,89 Kč (10 % ročně z 10 000 Kč od 9. 6. 2020 do 15. 1. 2021), úrok 18,98 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Výše úvěru činila 10 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně (žalobkyně uplatňuje toliko 18,98 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 000 Kč měl žalovaný hradit formou celkem 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. Při 60 splátkách byly sjednány úroky ve výši 32,15 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, jak vyplývá z oznámení ze dne 19. 2. 2021. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 28. 6. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaný měl spolu s poplatky ve výši 8 000 Kč hradit celkem 18 000 Kč formou týdenních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení a následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně: Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 547 o. z. platí, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 420 odst. 2 o. z. platí, že pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 1813 o. z. platí, že má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Soud se nejprve zaobíral tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení tzv. poplatků (poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč). Jde-li o zpoplatnění administrativní činnosti a komfortního splácení (hotovostní režim splátek), pak soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2015, č. j. KSPA 60 INS 5615/2015 60 ICm 3236/2015, kde soud měl za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ujednání o hotovostním inkasu ve výši 60 % z poskytnutých finančních prostředků a poukázal přitom na skutečnost, že:„ formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky…. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce.“ V daném případě jde tak spíše, nežli o poplatky odrážející cenu poskytnuté služby, o další skrytý úrok. Sjednané poplatky v celkové výši 6 000 Kč představují 60 % z poskytnutých finančních prostředků ve výši 10 000 Kč. S ohledem na uvedené, kdy tedy požadované poplatky zjevně představují skryté úroky a dále i s přihlédnutím ke sjednanému úroku ve výši 32,15 % ročně (i když žalobkyně požaduje toliko 18,98 % ročně), považuje soud skutečnou výši úroků za zcela nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím k tomu, že ke dni podpisu smlouvy činil úrok u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti poskytovaný bankami 8,36 % ročně viz (ARAD - Systém časových řad - Česká národní banka (cnb.cz)). 8. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 8. 11. 2006,