19 C 9/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 3 048 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: -) žalovaný dne 13. 7. 2020 cestoval hromadným dopravním prostředkem: tramvají - linkou [číslo] kterou provozovala žalobkyně, čímž uzavřel smlouvu o přepravě. Následnou kontrolou revizorem žalobkyně se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný porušil povinnosti cestujícího a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a právo na uhrazení přirážky ve výši 1 500 Kč, které žalovaný dosud i přes výzvu neuhradil. -) žalovaný dne 18. 7. 2020 cestoval hromadným dopravním prostředkem: tramvají - linkou [číslo] kterou provozovala žalobkyně, čímž uzavřel smlouvu o přepravě. Následnou kontrolou revizorem žalobkyně se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný porušil povinnosti cestujícího a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a právo na uhrazení přirážky ve výši 1 500 Kč, které žalovaný dosud i přes výzvu neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný cestoval dne 13. 7. 2020 hromadným dopravním prostředkem: tramvají - linkou [číslo] který provozovala žalobkyně, a při přepravní kontrole se neprokázal jízdním dokladem. Žalovanému bylo uloženo jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaný cestoval dne 18. 7. 2020 hromadným dopravním prostředkem: tramvají – linkou [číslo] který provozovala žalobkyně, a při přepravní kontrole se neprokázal jízdním dokladem. Žalovanému bylo uloženo jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dle informací pro cestující činí přirážka 1 500 Kč. Dle čl. 8 bod 4 smluvních přepravních podmínek cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč a výše jízdného je stanovována podle tarifu dopravce. Žalovaný byl o úhradu vyzýván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to dopisem ze dne 22. 9. 2020. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, posoudil soud jednání žalovaného dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), ve spojení s ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, ve znění pozdějších předpisů s použitím smluvních přepravních podmínek [systém dopravy] [systém dopravy] [systém dopravy] (dopravce) ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Žalobkyně prokázala, že žalovaný opakovaně použil veřejného dopravního prostředku, a tím, že se neprokázal platnou jízdenkou, vzniklo žalobkyni jako dopravci v každém z těchto případů právo požadovat zaplacení jízdného (2x 24 Kč) a přirážky k jízdnému (2x 1 500 Kč). Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že pohledávku žalobkyně v celkové výši 3 048 Kč zaplatil, to však žalovaný neučinil. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které žalobkyni vzniklo právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”), po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč.