21 C 214/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 3 274 Kč představující nepovolený debet na účtu. Účastnice uzavřely dne 6. 10. 2017 smlouvu o vedení účtu u [žalobkyně] [číslo] [číslo], jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného bankovního účtu č. [bankovní účet]. Součástí uzavřené smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky a sazebník bankovních poplatků žalobkyně. Ve všeobecných obchodních podmínkách bylo ujednáno, že nedojde-li do 30 dnů ke splacení nepovoleného debetního zůstatku na účtu, žalobkyně je oprávněna započíst finanční prostředky z jiných účtů vedených u [žalobkyně] nebo vypovědět smlouvu. Dále bylo ujednáno, že banka je oprávněna účtovat poplatky dle sazebníku poplatků. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila, žalobkyně proto s účinností ode dne 7. 6. 2019 odstoupila od smlouvy, což dne 7. 6. 2019 oznámila dopisem žalované. Žalobkyně po žalované požadovala částku ve výši 2 850 Kč jakožto nepovolený záporný zůstatek na účtu, dále poplatky ve výši 424 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne, kdy se žalovaná dostala do debetního zůstatku do dne 10. 8. 2020 ve výši 638,15 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 11. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že mezi účastnicemi řízení byla dne 6. 10. 2017 uzavřena smlouva o vedení účtu u [žalobkyně], jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu. Součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle všeobecných obchodních podmínek v případě nesplacení nepovoleného debetního zůstatku ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho vzniku byla žalobkyně oprávněna vypovědět smlouvu. Žalobkyně dopisem ze dne 7. 6. 2019 informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy, a to z důvodu nesplacení nepovoleného debetního zůstatku na účtu. Dle transakční historie za období od 6. 10. 2017 do 3. 7. 2020 ze dne 3. 7. 2020 činil konečný zůstatek částku – 2 850 Kč, současně byly žalované vyúčtována poplatky za zaslanou upomínku ze dne 13. 3. 2018 ve výši 50 Kč, za upomínku ze dne 4. 4. 2018 ve výši 50 Kč a za upomínku ze dne 25. 4. 2018 ve výši 150 Kč a dne 23. 2. 2018 poplatek za pojištění ve výši 25 Kč Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dne 7. 6. 2019. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o účtu dle ust. § 2662 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s tím, že žalované bylo umožněno disponovat peněžními prostředky na účtu i v případě, kdy by na účtu nebyl dostatek peněžních prostředků. Soud tedy v souladu s ust. § 2665 o. z. posuzoval danou věc dle ust. § 2395 o. z., kdy se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila žalované ve smyslu ust. § 2 395 o. z. čerpat finanční prostředky až do výše – 2 850 Kč a žalovaná se dle ust. § 2 399 odst. 1 o. z. zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když v uvedené době svůj vzniklý dluh nesplatila. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že svůj závazek uhradila, případně že zanikl jiným způsobem, to však neučinila. Žalobkyni se předloženými listinami podařilo tvrzené skutečnosti prokázat a soud proto žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 2 850 Kč, poplatků v celkové výši 424 Kč za odeslané upomínky a pojištění i souvisejícího příslušenství, přičemž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení vznikl žalobkyni ve smyslu ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 274 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.