21 C 381/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne 27. 5. 2020 poskytla žalované zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady na tuto péči byly žalované vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2020 na částku 1 497 Kč, splatnou dne 12. 9. 2020. Protože žalovaná, státní příslušnice Ukrajiny, v době poskytnutí zdravotní péče nebyla pojištěna, je povinna náklady na tuto péči uhradit sama. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala upomínkou ze dne 24. 11. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalované byla dne 27. 5. 2020 poskytnuta zdravotní péče v zařízení žalobkyně, konkrétně na oddělení urgentního příjmu dospělých. Poskytnutá zdravotní péče byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2020 na částku 1 497 Kč, splatnou dne 12. 9. 2020, jejíž přílohou byl podrobný rozpis poskytnuté zdravotní péče. Žalovaná uvedla svou kontaktní adresu v České republice, číslo zdravotní pojistky uvedeno nebylo. Žalované byla výzva k plnění ze dne 24. 11. 2020, a to na adresu žalované v České republice. 6. Dle ust. čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná má bydliště v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, je dána pravomoc a příslušnost uvedeného soudu k projednání věci. 7. Dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Právní řád České republiky je v daném případě rozhodným právem, neboť žalobkyně má sídlo v České republice. Soud proto věc posoudil podle právního řádu České republiky. 8. Dle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odst. 2 téhož ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. 9. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), platí, že zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky2), jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče. 10. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 11. Dle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V řízení bylo předloženými listinami prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách ve spojení s ust. § 2636 odst. 1 o. z., kterou žalované vyúčtovala. Žalovaná byla povinna poskytnutou zdravotní péči uhradit dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, což však anii přes výzvu žalobkyně neučinila. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku uhradila, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinila, soud proto žalobě vyhověl. Vedle dlužného pojistného vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.