21 C 464/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 380 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je provozovatelem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód]. Toto vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalovaný neměl v období od 11. 3. 2019 do 11. 4. 2019, tedy 32 dní, sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, splatnost příspěvku nastala dne 8. 9. 2019. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky a dále pak i prostřednictvím svého právního zástupce. Žalobkyně vyjma dlužné částky ve výši 2 080 Kč požaduje zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že žalovaný neměl sjednáno tzv. povinné ručení pro vozidlo [registrační značka], [VIN kód], v době od 11. 3. 2019 do 11. 4. 2019, tj. 32 dnů. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 2 080 Kč a poplatku na náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 12. 6. 2020. 6. Dle ust. čl. 4 odst. 1 nařízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný má bydliště v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, je dána pravomoc a příslušnost uvedeného soudu k projednání věci. 7. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. 8. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití určitého práva. 9. V daném případě se jedná o porušení povinnosti žalovaného uzavřít pojištění vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla”). Soud ve vztahu k určení rozhodného práva vycházel z ust. § 26 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky a české právnické osoby a současně z ust. § 87 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., ve spojení s ust. § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. a dospěl k závěru, že v daném případě je třeba postupovat podle práva státu, ve kterém má žalovaný obvyklý pobyt, tj. podle českého práva. 10. Dle ust. § 1 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje zřízení České kanceláře pojistitelů (dále jen„ Kancelář“), její právní postavení, organizaci a předmět činnosti. 11. Dle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 12. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 13. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 14. Dle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 15. Dle ust. § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 16. Dále dle ust. § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 17. Dle ust. § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 18. Žalovaný v době od 11. 3. 2019 do 11. 4. 2019 v rozporu se zákonem neměl pojištěné vozidlo, žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení příspěvku ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poté, co žalovaného vyzvala k úhradě v požadované době výzvou. Žalovaný tak měl žalobkyni uhradit příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a výše denní sazby podle druhu vozidla a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Výše příspěvku tak činí 2 080 Kč, tj. 32 dní po 65 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb.), výše nákladů činí částku ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že předmětnou částku uhradil, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinil,