5 C 190/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 900,22 Kč s tvrzením, že tato představuje neuhrazenou část smluvní pokuty za nevrácení pronajatého přijímacího zařízení. Žalobkyně uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 26. 1. 2006 uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a služby související; žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] (dále jen„ VOP“). Na základě smlouvy bylo žalovanému rovněž zapůjčeno přijímací zařízení [zařízení] [anonymizována čtyři slova], jehož převzetí stvrdil svým podpisem na zakázkovém listu. Výpovědí ze strany žalovaného ze dne 28. 11. 2018 byla smlouva ke dni 29. 12. 2018 ukončena. Podle čl. 7 VOP měl žalovaný povinnost vrátit zapůjčené zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy, přičemž pro případ jeho nevrácení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný své povinnosti porušil, když zapůjčené zařízení nevrátil řádně a včas. Žalovaný byl proto povinen uhradit smluvní pokutu, kterou však uhradil jen částečně. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalovanému poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a bylo mu pronajato přijímací zařízení. Výpovědí ze strany žalovaného došlo ke dni 29. 12. 2018 k ukončení smlouvy uplynutím výpovědní doby. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, kterou žalovaný uhradil jen částečně. Žalovanému zbývá uhradit ještě 1 990,22 Kč. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že předmětná smlouva byla uzavřena v režimu zákona č. 127/2005 Sb. Její součástí bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, které bylo v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posouzeno dle ust. § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Nárok na smluvní pokutu vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle § 544 a násl. obč. zák. Na žalobkyni pohledávka přešla v důsledku fúze sloučením s původní věřitelkou, má proto vůči žalovanému právo na její zaplacení. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh zaplatil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za 3 hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).