5 C 273/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

Návrhem podaným u soudu dne 8. 10. 2020 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 527,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byly uzavřeny účastnické smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] (dále jen„ účastnické smlouvy“), jejichž nedílnou součástí byly také Všeobecné podmínky [název žalobkyně] (dále jen„ VOP“) a Ceník tarifů a služeb. Na základě účastnických smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, a na základě souhlasu žalované s pojištěním koncového zařízení jí toto pojistit; žalovaná se zavázala za poskytnuté služby platit vyúčtované ceny včetně pojistného. Žalovaná své povinnosti porušila, když vyúčtované ceny přestala platit. Žalovaná byla v prodlení s úhradou celkem 3 vyúčtování, kdy na službách třetích stran dluží žalobkyni celkem 4 076,83 Kč a na pojistném 450,99 Kč. S ohledem na toto prodlení s plněním peněžitého dluhu se žalobkyně domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 23. 9. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalované poskytovány služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran. Žalovaná dále souhlasila s pojištěním svého koncového zařízení. Cenu těchto služeb se žalovaná zavázala platit dle měsíčního vyúčtování. Žalovaná neuhradila celkem tři vystavená vyúčtování a dluží tak žalobkyni za služby třetích stran celkem 4 076,83 Kč a na pojistném 450,99 Kč, dohromady tedy 4 527,82 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb. V rámci účastnické smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za služby poskytnuté ve vztahu k přiděleným telefonním číslům. Tuto povinnost žalovaná porušila, když neplatila řádně a včas vyúčtované ceny. Služby třetích stran, které si žalovaná na základě smlouvy objednala formou M-plateb a posílání zpoplatněných SMS na za tím účelem zřízená čísla, uhradila těmto třetím stranám v souladu se smluvními ujednáními žalobkyně, a vznikl jí tak nárok na jejich zaplacení žalovanou ve vyúčtované výši. Žalovaná neplatila ani žalobkyní účtované pojistné za pojištění koncového zařízení, které bylo sjednáno v souladu s ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by žalovaný dluh zaplatila, nezpochybnila žádná tvrzení žalobkyně ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na úhradu dlužné ceny za služby třetích stran a pojistného. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Žalovaná dluh vůči žalobkyni nesplnila řádně a včas, je tedy v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto soud rozhodl rovněž o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., a to podle žalobního návrhu ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur. Výše zákonného úroku z prodlení je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 3 tohoto nařízení byla žalobkyni přiznána rovněž náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, neboť předmětem řízení byly tři pohledávky vyplývající ze vzájemného vztahu dvou podnikatelů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za tři hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21% z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).