6 C 290/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 7. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 127,32 Kč, a to s následujícím odůvodněním. Na žalobkyni byla žalovaná pohledávka postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále také jen jako„ předchůdce žalobkyně“). Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla 1. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako:„ Smlouva“). Na základě této Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 707,32 Kč, přičemž splatnost úvěru byla sjednána nejpozději ke dni 9. 12. 2019. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak peněžité prostředky včas a řádně neuhradil. Dlužnou částku žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila. Žalobkyně pro případ, že by soud žalovanému návrhu nevyhověl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 127,32 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud má z doložených listin za prokázaný následující skutkový stav. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z doloženého potvrzení o provedené platbě ze dne 1. 6. 2018 má soud za prokázané, že z účtu předchůdce žalobkyně byly na účet žalovanému odeslány peněžité prostředky ve výši 9 707,32 Kč, a to bez blíže specifikovaného důvodu. Žalovaný peněžité prostředky, které mu byly na účet připsány bez specifikace důvodu jejich převodu, nevrátil, a to ani přes výzvu ze dne 23. 1. 2021. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen jako: „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1880 odst. 1) o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav a na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k následujícímu závěru. Na žalobkyni byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupena žalovaná pohledávka za žalovaným, tím je dána její aktivní legitimace ve věci. Jelikož z doloženého vyplývá, že na účet žalovanému byly předchůdcem žalobkyně zaslány peněžité prostředky v částce 9 707,32 Kč, avšak důvod provedené transakce z doložených listin nevyplývá, nebylo možné věc hodnotit jako plnění z titulu uzavřené spotřebitelské smlouvy o úvěru, když tato nebyla ani žalobkyní doložena. Soud proto došel k závěru, že se jedná o plnění bez právního důvodu, a v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. posoudil věc jako bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalobkyni doloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že na účet žalovaného byla uhrazena částka 9 707,32 Kč, bylo na žalovaném, aby tvrdila a prokázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátil. To však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté prostředky včas a řádně neuhradil, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 127,32 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.