6 C 477/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, a to s následujícím odůvodněním. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 28. 2. 2014 poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně přitom před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do příslušných databází a ověřením u zaměstnavatele žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku na žalobkyni. Žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv byla k plnění vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná ani žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Smlouva o zápůjčce obsahuje údaje o žalované podpis žalované však není připojen. Výše zápůjčky je ve smlouvě uvedena v částce 2 000 Kč (viz Smlouva o zápůjčce). V únoru 2014 převedl právní předchůdce žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se svou právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou (viz smlouva o postoupení pohledávek). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. 7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena. Jak je patrné ze shora uvedeného, daná smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 9. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka 2 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně žádost o zápůjčku. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 10. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla dne 28. 2. 2014 poukázána částka ve výši 2 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, byť s jiným právním hodnocením. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky ze smluv o zápůjčce, kdy právě takové řízení lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.