7 C 357/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 8. 2021 se žalobkyně domáhala ve vztahu k žalovanému zaplacení částky 68 746 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 10. 2011 žalobkyně pronajala žalovanému bytovou jednotku [číslo] ve 2. patře domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], nacházejícího se na pozemku [parcelní číslo], k. ú. [část obce] a zapsaného na [list vlastnictví], jehož je žalobkyně vlastníkem. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž pak nájemné bylo sjednáno ve výši 8 000 Kč spolu se zálohami ve výši 610 Kč a pojistným bytu ve výši 54 Kč, tedy celkem měl žalovaný měsíčně hradit 8 664 Kč. Nájemné a další uvedené platby byly splatné vždy k 11. dni daného měsíce, přičemž tyto žalovaný neuhradil ve výši 8 098 Kč za únor 2020 a dále pak ve výši 8 664 Kč měsíčně za období od března do října roku 2020 Celkem žalovaný dlužil žalobkyni 68 746 Kč. Dne 19. 10. 2020 uzavřeli účastníci dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, v níž žalovaný dluh v uvedené výši uznal s tím, že se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 4 000 Kč se splatností vždy do posledního dne v měsíci. První částka byla splatná dne 31. 10. 2020 a poslední částka byla splatná dne 28. 2. 2022. Zároveň bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv splátkou se dluh stane v plné výši splatným. Jelikož žalovaný neuhradil ani první splátku, stal se dluh splatným k 31. 10. 2020. Žalovaný ničeho nezaplatil ani poté, co k tomu byl vyzýván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně požaduje také zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 059,49 Kč, kdy se jedná o úrok z prodlení ve výši 2 923,74 Kč ve vztahu k nájemnému za období od dubna do října roku 2020 a dále o úrok z prodlení výši 135,75 Kč ve vztahu k nájemnému za březen 2020; úrok z prodlení ve vztahu k nájemnému za únor 2020 žalobkyně nepožaduje vůbec a dále ve vztahu k nájemnému za březen 2020 jen ve výši 135,75 Kč, neboť na tyto úroky z prodlení byl započten přeplatek z ročního vyúčtování za rok 2020 ve výši 807 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v podání ze dne 17. 9. 2021, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud ve věci následující skutková zjištění. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] na adrese [ulice a číslo], která je součástí pozemku parc. [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. 6. Z uznání dluhu a dohody o splátkovém kalendáři bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 10. 2020 uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 68 746 Kč představující nájemné, zálohy na služby a pojistné na byt, které byl žalovaný povinen platit na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 10. 2011 za období od února do října roku 2020. Konkrétně se jednalo o platby ve výši 8 098 Kč za únor 2020 a dále pak platby ve výši 8 664 Kč měsíčně za období od března do října roku 2020. Žalovaný se zavázal hradit dluh v měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč vždy do posledního dne v měsíci, kdy první splátka byla stanovena k 31. 10. 2020 a poslední splátka byla stanovena k 28. 2. 2022. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky se měl dluh stát splatný v plné výši. 7. Z předávacího protokolu bylo zjištěno, že žalovaný předal předmětný byt žalované dne 19. 10. 2020. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného ve výši 68 746 Kč s příslušenstvím popř. jeho části ve lhůtě 10 dnů ode dne odeslání této výzvy. 9. Z podací stvrzenky ze dne 9. 7. 2021 vyplývá, že předmětná upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne. 10. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný uznal dne 19. 10. 2020 dluh vůči žalobkyni ve výši 68 746 Kč představující nájemné, zálohy na služby a pojistné bytu, které byl žalovaný povinen platit na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 10. 2011, přičemž tyto platby žalovaný neuhradil ve výši 8 098 Kč za únor 2020 a dále pak ve výši 8 664 Kč za období od března do října roku 2020. V rámci uznání dluhu si strany sjednaly také splátkový kalendář, v němž se žalovaný zavázal hradit dluh v měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč vždy do posledního dne v měsíci, kdy první splátka byla stanovena k 31. 10. 2020 a poslední splátka byla stanovena k 28. 2. 2022. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky se měl dluh stát splatný v plné výši. Jelikož žalovaný dluh neuhradil ani jedinou splátku, stal dluh splatným k 31. 10. 2020. 11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), uznal vůči žalobkyni dluh co do důvodu a výše v částce 68 746 Kč, soud tak má za to, že dluh v rozsahu tohoto uznání v době uznání trval. Předmětný nárok měl přitom svůj základ v ustanovení § 685 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 68 746 Kč uhradil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Přes výzvy žalobkyně se žalovaný ocitl ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud tak žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z. též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, který je stanoven nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Soud přitom žalobkyni konkrétně přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 059,49 Kč sestávající z úroku z prodlení ve výši 2 923,74 Kč ve vztahu k nájemnému za období od dubna do října ve výši 2 923,74 Kč a dále z úroku z prodlení ve výši 135,75 Kč ve vztahu k nájemnému za březen 2020 ve výši 135,75 Kč, když byl přeplatek z ročního vyúčtování za rok 2020 ve výši 807 Kč započten na úroky z prodlení za únor 2020 v celém rozsahu a dále na úroky z prodlení za březen 2020 částečně tak, že zbývalo uhradit 135,75 Kč. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 538,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 746 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 480 Kč ve výši 2 620,80 Kč.