7 C 474/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 10 161,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným dne 24. 3. 2018 prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr nejpozději do 22. 5. 2018. Jelikož žalovaný úvěr ve stanovené době řádně neuhradil, vznikl žalobkyni kromě nároku na vrácení nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč také nárok na zákonný úrok z prodlení a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, s účinností ke dni 24. 7. 2019, byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalobkyně se pak žalobou domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 161,60 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 23. 5. 2018 do 17. 2. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 23. 5. 2018 do 1. 7. 2019 ve výši 752,66 Kč a nakonec zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 25. 7. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Soud pak na základě ve spise založených listinných důkazů dospěl k následujícímu skutkovým zjištěním. 5. Žalovaný uzavřel dne 24. 3. 2018 se spol. [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] v níž se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, zatímco žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky do 22. 4. 2018. Strany si ujednaly, že v případě prodlení je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o úvěru). Dne 15. 3. 2018 zaslal právní předchůdce žalobkyně žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] vedený u [obec] spořitelny částku 8 000 Kč (potvzení [obec] spořitelny ze dne 14. 1. 2021). 6. Předmětná pohledávka spol. [právnická osoba] za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019 (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019). Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 20. 8. 2019 (podací arch ze dne 20. 8. 2019). 7. Žalovaný pohledávku neuhradil, vzhledem k čemuž byl následně vyzván k tomu, aby nesplacený úvěr ve stanovené lhůtě splatil (předžalobní upomínka ze dne 19. 10. 2020). 8. Soud pak dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl splatit do 22. 4. 2018. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 13. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 14. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 15. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl. 16. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 071 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 161,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), dále z částky 150 Kč za úkon právní služby před podáním žaloby dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč.