11 C 235/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 6. 2022 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující jistinu z nesplaceného úvěru ve výši 4 687,82 Kč, úroky ve výši 577,65 Kč, pojistné ve výši 239,70 Kč a poplatek ve výši 600 Kč za upomínku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 151 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že mezi [právnická osoba], a. s. a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky („ VOP“). Ke dni 19. 12. 2017 žalovaný postupně čerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky v rozsahu 121 800,34 Kč. Žalovaný se zavázal úvěrovanou sumu žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, s úhradou splátek se však ocitl v prodlení. Z tohoto důvodu žalobkyně v návaznosti na znění VOP nárokovala rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z každé částky, s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení déle jak třicet dnů po splatnosti. Dne 26. 4. 2022 žalobkyně v souladu s VOP od smlouvy odstoupila. K tomuto dni činil dluh žalovaného žalovanou částku. 2. Žalovaný se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2015 (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly i VOP, včetně formuláře pro informace o úvěru a včetně sazebníku, soud zjistil, že žalobkyně (její právní předchůdce) se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr, přičemž žalovaný se zavázal k vrácení úvěrované částky v pravidelných měsíčních splátkách v rozsahu 5 % z dlužné částky. 6. Průběh učiněných transakcí byl zjištěn z předloženého přehledu – výpisu z úvěrového účtu, z něhož je patrné, že žalovaný dlužil žalobkyni částku 4 687,82 Kč na jistině úvěru, 577,65 Kč na úrocích, dále pojištění ve výši 239,70 Kč, poplatek ve výši 600 Kč a dále žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu na 151 Kč. 7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 4. 2022 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně v důsledku řádného nesplácení úvěru od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě vyčísleného dluhu. Upomínání žalovaného má soud dále prokázáno výzvou k zaplacení dluhu ze dne 1. 6. 2022. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky, poplatek, pojištění) a bylo proto na žalovaném, pokud chtěl být ve sporu úspěšný, aby tvrdil a prokazoval, zda a kdy uhradil dlužnou částku, jež byla předmětem zažalovaného nároku. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu ust. § 1970 o. z., dle kterého je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soud naopak nevyhověl podané žalobě, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 151 Kč spolu s úrokem z prodlení. Soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že v rámci podnikatelsko-spotřebitelských vztahů, kterým právě souzená věc je, není přípustné sjednávat případnou smluvní pokutu pro porušení smluvní povinnosti spotřebitelem (zde žalovanou) toliko ve VOP (jak plyne z jejich textu) a nikoli v samotném textu smlouvy. Za popsaného stavu se jedná o významnou nerovnováhu na straně spotřebitele oproti protistraně, přičemž obdobný náhled již nadto v minulosti vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu vydaném dne 11. 11. 2013 pod sp. zn. I. ÚS 3512/11. Ze všech těchto důvodů soud v rozsahu částky 151 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení paušální náhrady po 100 Kč za dva úkony (sepis žaloby, výzva k plnění).