16 C 7/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky představující nesplacený revolvingový úvěr. Žalovaná uzavřela dne 4. 12. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba]) smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Současně byla žalované poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byla oprávněna čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet, a to včetně úroků a poplatků. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož banka dne 31. 7. 2020 smlouvu ukončila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Úroková sazba činila 15,99 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 byla předmětná pohledávka postoupena s účinností ke dni 20. 5. 2021 z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 6. 2021. Žalovaná, ač vyzvána, dluh neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 4. 12. 2019 soud zjistil, že byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky v minimálních měsíčních splátkách. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. V důsledku porušení smlouvy banka svou pohledávku za žalovanou ve výši 40 218,72 Kč zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě. Z dohody o postoupení pohledávky ze dne 17. 5. 2022 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2021 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne 24. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky v celkové výši 21 555,42 Kč. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne 4. 12. 2019 k uzavření shora specifikované smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky, poplatky) a bylo proto na žalované, aby tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužnou částku vyrovnala, což však neučinila. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení, s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 152,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 218,72 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 870 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 250 Kč ve výši 1 102,50 Kč.