19 C 258/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 4 184,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo jejího bankovního účtu, adresa trvalého pobytu, adresa bydliště, e-mailová adresa a číslo mobilního telefonu), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Podpis žalované zde byl nahrazen unikátním SMS kódem. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 2 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se dále zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 184,20 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit do [datum]. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána, prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, dne [datum]. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž dne [datum] bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dale jen “o.s.ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu (Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], Výpis z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příloha k ní, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], Předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku z [datum]): dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná informována o postoupení pohledávek a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrová smlouva ze dne [datum] byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. [příjmení] [jméno] kód zaslaný na telefonní číslo není dostačující k identifikaci osoby, pokud tato nebyla již dříve řádně ztotožněna a nebyla vyloučena možnost, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. Potvrzením o provedené platbě ze dne [datum] žalobkyně pouze prokázala, že žalovanému byla poukázána částka ve výši 2 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle níž měla být částka poskytnuta). 6. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě žalobkyně poukázala žalovanému částku 2 000 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinna žalobkyni vrátit. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při neunesení důkazního břemene ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou neexistuje právní důvod pro přiznání žalovaných poplatků. 7. K uplatněnému nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od [datum], soud uvádí následující. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaná tedy byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum], který byl odeslán dne [datum]. Na základě § 573 o. z. se má za to, že tato zásilka došla dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně žádá v tomto oznámení o uhrazení dlužné částky do 3 dnů, tedy do [datum] a žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum] a od tohoto dne soud přiznal zákonný úrok z prodlení, neboť žalobkyni na něj vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovanému, který byl ve věci částečně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.