19 C 320/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 600 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazená pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které bylo evidováno jako provozované žalovaným, a to: -) za období od [datum] do [datum] stran vozidla [registrační značka] ve výši 8 645 Kč, -) za období od [datum] do [datum] stran vozidla [registrační značka] ve výši 4 355 Kč. V souladu s § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzýván. Na svém dluhu neuhradil ničeho ani k následným předžalobním upomínkám žalobkyně. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Z evidence registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je s platností od [datum] doposud vlastníkem a současně i provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy úhradu příspěvku ve výši 8 645 Kč z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období od [datum] do [datum] neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl následně vyzván k úhradě nedoplatku příspěvku. Z Předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i před samotným podáním žaloby. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy úhradu příspěvku ve výši 4 355 Kč z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období od [datum] do [datum] neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl následně vyzván k úhradě nedoplatku příspěvku. Z Předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i před samotným podáním žaloby. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], jehož byl v požadovaném období podle registru vozidel žalovaný provozovatelem, nemělo uhrazené povinné ručení za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalovaný, ač vyzýván, příspěvek v zažalované výši 8 645 Kč a 4 355 Kč neuhradil, a to ani částečně. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (rozuměno žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce druhého, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl podle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byl také povinen hradit pojištění odpovědnosti z jeho provozu, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný tuto povinnost za shora specifikovaná období nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení a podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. založil nárok žalobkyně na úhradu příspěvků ve výši žalobou požadované. Žalobkyně přitom k určení její osoby jako povinné k úhradě příspěvků postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyni vedle práva na zaplacení příspěvků, vzniklo i právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to z každého dílčího nároku po uplynutí 60 denní lhůty určené k zaplacení vždy v přiléhající Výzvě k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP. Současně žalobkyni vzniklo i právo požadovat po žalovaném rovněž úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a to opět za každý dílčí uplatněný nárok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 739 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.