19 C 337/2022-65 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 15.885,40 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.921,40 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2.964 Kč uhradit do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně mu byl v rámci webových stránek zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaný tento návrh akceptoval. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 10.000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu. Žalovaný do dne podání žaloby ani část dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 5. Z předložené listiny smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, neobsahuje však podpis žalovaného. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému na účet č. [bankovní účet] zápůjčku v celkové výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů. Za poskytnutí zápůjčky se měl žalovaný zavázat zaplatit poplatek ve výši 2.921,40 Kč. 6. Z předložené listiny dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit ještě poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2.964 Kč. Dodatek neobsahuje podpis žalovaného. 7. Z potvrzení o platbě a ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně zaslána dne [datum] platba ve výši 10.000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka spol. [právnická osoba] za žalovaným z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla postoupena žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 201 soud zjistil, že žalovanému bylo tímto oznamováno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl upomínán k zaplacení dlužné částky 33.936,78 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku byla výzva podána na poště [datum]. 10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva i její dodatek byly předloženy bez podpisu žalovaného, žádné další doklady týkající se uzavření smlouvy žalobkyně nepředložila. Smlouva sice měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Samotné zřízení uživatelského účtu není dostačující k identifikaci osoby, pokud tato nebyla již dříve řádně ztotožněna a nebyla vyloučena možnost, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena. 12. V řízení bylo sděleními příslušné banky pouze prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta, však prokázán nebyl, soud proto rozhodl dle ust. § 2991 o. z., neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10.000 Kč jako nároku z bezdůvodného obohacení. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy, výzva byla žalobkyní zaslána dne [datum] a žalovanému byla doručena ve smyslu ust. § 573 o. z. dne [datum], třídenní lhůta k zaplacení tak uplynula dne [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením částky 10.000 Kč. 13. Zároveň soud konstatuje, že žalobkyně ani neprokázala, že by dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Této povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně však jiné listiny než čestné prohlášení žalovaného ani přes výzvu nedoložila. Smlouva by tedy byla neplatná rovněž z těchto důvodů v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 27 Co 38/2021-64, nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20). 14. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky, soud žalobu co do částky 5.885,40 Kč, která měla představovat poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za prodloužení splatnosti úvěru, zamítl. Zároveň soud žalobu zamítl i co do úroků z prodlení požadovaných z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do [datum], neboť pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla být prokázána ani jeho splatnost k [datum]. 15. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 15.885,40 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do částky 5.885,40 Kč představující poplatky ze smlouvy. Co do přibližně 37 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do přibližně 63 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni 26 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”¨) po 300 Kč, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) a DPH ve výši 21 % 100 % nákladů řízení žalobkyně by tak činilo 2.070,50 Kč, přičemž 26 % z této částky činí 538,30 Kč. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.