19 C 375/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že jde o neuhrazenou smluvní pokutu za nevrácení pronajatého technického zařízení Set-top box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ zařízení“). Uvedené zařízení bylo žalovanému pronajato na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Smlouva byla ukončena ke dni [datum], přičemž v souladu s čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova] měl žalovaný povinnost výše uvedené zařízení žalobkyni vrátit do 10 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaný tuto svou povinnost porušil, když pronajaté zařízení ani po opakované výzvě žalobkyni nevrátil. Pro takový případ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalovaný byl vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k vrácení zařízení a uhrazení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a to nejpozději do [datum]. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu požadovala žalobkyně rovněž úrok z prodlení, a to ode dne [datum]. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se nevyjádřil. Soud věc za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo rovněž ujednání o pronájmu výše uvedeného přijímacího zařízení. Žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, a žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl k vrácení zařízení a uhrazení smluvní pokuty upomínán prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, kdy byla žalovanému ve výzvě ze dne [datum] poskytnuta lhůta ke splnění povinností do [datum]. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v režimu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Ujednání o pronájmu přijímacího zařízení bylo posouzeno dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na smluvní pokutu vznikl žalobkyni v souladu s § 2048 o. z. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že pohledávku žalobkyně ve výši 5 000 Kč zaplatil, to však žalovaný neučinil. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.