20 C 365/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 3

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla dne 28. 12. 2019 u žalobkyně poskytnuta lékařská pohotovostní služba, přičemž výše regulačního poplatku za využití této služby činí 90 Kč. Regulační poplatek byl vyúčtován dokladem [číslo] splatným dnem 5. 1. 2020. Žalovaný uvedený dluh uznal písemně dne 28. 12. 2019. I přes upomínky od žalobkyně dosud žalovaný nic neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] žalovanému regulační poplatek ve výši 90, Kč za poskytnutí pohotovostního ošetření dne 28. 12. 2019, faktura byla splatná dne 5. 1. 2020. Dopisem ze dne 21. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto pohotovostní ošetření a žalovaný byl povinen uhradit za toto pohotovostní ošetření dle ust. § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, regulační poplatek ve výši 90 Kč. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku v uvedené výši uhradil. To neučinil, soud proto s ohledem na uvedené žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které vznikl žalobkyni nárok dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti výše uvedené faktury. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.