20 C 452/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 027 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný jel dne 14. 10. 2021 vlakem [číslo] (směr [obec]) společnosti [právnická osoba], při kontrole se neprokázal platnou jízdenkou a k výzvě pověřeného zaměstnance společnosti [právnická osoba] na místě a ani dodatečně neuhradil jízdné (27 Kč) a přirážku k jízdnému (1 000 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po dni kontroly, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávku za žalovaným dne 20. 4. 2022 společnost [právnická osoba] postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil ani poté, co byla vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Potvrzení o nedodržení SPPO, Oznámení o závadách, SPPO – Smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní dopravu 15. 3. 2021, Tarif [anonymizováno] drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel 1. 1. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky a Předžalobní upomínka ze dne 29. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Z potvrzení o nedodržení SPPO soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 14. 10. 2021 vlakem [číslo] (směr [obec]) společnosti [právnická osoba] bez platné jízdenky a ani k výzvě pověřeného zaměstnance společnosti [právnická osoba] pohledávku na místě neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla dne 20. 4. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 4. 2022, kterým byl současně i vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Nárok žalobkyně vyplývá ze smlouvy o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a dále z § 37 odst. 2, 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v účinném znění, z § 3 a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční přepravu, v účinném znění, a ze Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] drah pro veřejnou drážní dopravu (bod 13. kapitola II.). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena podle § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o postoupení ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. vyrozuměn. 7. Nárok na přirážku k jízdnému, která má charakter smluvní pokuty (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000), vyplývá z Tarifu [anonymizováno] drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. 8. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění – půl úkonu). Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.