20 C 464/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 7. 2021 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 9 234 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 24. 11. 2020 uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaná měla hradit úvěr formou splátek ve výši 1/5 dlužné částky měsíčně k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, dále měla hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy částku 1 000 Kč a úroky ve výši 20 % měsíčně. V případě splatnosti úvěru pak úrok činil 8 % měsíčně, tj. v daném případě celkem 2 871 Kč. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že žalovaná je povinna žalobkyni hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, která celkem činí 363 Kč. Žalovaná i přes písemnou výzvu nic neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, obsahuje podpis pouze žalobkyně (u žalované je uvedeno, že smlouva je podepsána elektronicky, avšak bez jakékoliv bližší specifikace, jak mělo k takovému podpisu dojít). Na základě této smlouvy mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč. Úvěr měl být hrazen formou splátek ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, poplatek za čerpání úvěru činil 20 % z čerpané jistiny a úroky byly sjednány ve výši 20 % měsíčně, při splatnosti činila jejich výše 8 % ročně. Pro případ prodlení byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů (smluvní pokuta) ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Dne 18. 12. 2020 byla na účet [číslo] [bankovní účet] zaslána částka 5 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně u [anonymizována dvě slova]), přičemž uvedený účet [anonymizováno] [bankovní účet] patří žalované (zjištěno ze zprávy od [anonymizována dvě slova] ze dne 27. 10. 2021). Dle výpisů k revolvingovému úvěru byly pro žalovanou stanoveny minimální splátky, žalovaná byla v prodlení. Z předložené kopie občanského průkazu soud zjistil, že tento průkaz byl vystaven pro žalovanou pod [číslo]. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 15. 7. 2021 předžalobní upomínkou ze dne 15. 6. 2021. Výzva byla žalované zaslána dne 15. 6. 2021, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalované, resp. bez jakéhokoliv vysvětlení či předložení o důkazu o tom, zda a jakým způsobem měla žalovaná smlouva elektronicky podepsat. Samotné předložení kopie občanského průkazu žalované samozřejmě o uzavření smlouvy nic nevypovídá. Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého výpisu z bankovního účtu, že byla žalované poukázána dne 18. 12. 2020 částka 5 000 Kč (že se jedná o účet žalované, soud zjistil z oznámení od [anonymizována dvě slova] ze dne 27. 10. 2021). Poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 5 000 Kč žalované tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy, na jehož základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč. 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu ani nárok na údajně sjednaný poplatek ve výši 1 000 Kč, na smluvní pokutu (nazvanou jako„ náhrada účelně vynaložených nákladů“) vyčíslenou na 363 Kč a na úroky v požadované výši 2 871 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 4 234 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení Soud proto musel žalobu v uvedené části zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 1. 4. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti celého dluhu (viz výpisy k revolvingovému úvěru), nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni ani co do požadavku na úroky z prodlení od 1. 4. 2021. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ 9. S uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až učiněnou výzvou žalobkyní ze dne 15. 6. 2021, která byla žalované zaslána téhož dne; žalovaná měla plnit do 15. 7. 2021 (viz výzva k úhradě ze dne 15. 6. 2021). Žalovaná je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 15. 6. 2021 žalobkyně určila lhůtu do 15. 12. 2018, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 16. 7. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč ode dne 16. 7. 2021 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 9 234 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 4 234 Kč a úspěšná byla do částky 5 000 Kč. Co do 45,85 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalovaná a co do 54,15 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaná byla proto povinna uhradit žalobkyni 8,3 % jejích nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a nákladům zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 234 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, žaloba) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. Celkové náklady řízení žalob