21 C 1/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního vysílače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalované na základě shora uvedených skutečností vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, a to v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná neuhradila poplatky za období od ledna 2020 do prosince 2020, celková výše dlužné částky činí 1 620 Kč. Žalobkyně dále požadovala z dlužných poplatků kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) projednal bez potřeby nařízení jednání, přičemž vycházel z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil žalovanému v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žalovaný ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně sama již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 10. 2021 výslovně uvedla, že souhlasí, aby o věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Následně v podání doručeném soudu dne 2. 12. 2021, za situace kdy žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasí. Dle ust. § 41a odst. 4 o. s. ř. však platí, že úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. Žalobkyně již jednou vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tento souhlas včas ve smyslu ust. § 41a odst. 4 o. s. ř. neodvolala. Soud proto již k podání ze dne 2. 12. 2021 nadále nepřihlížel a ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ust. § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků od listopadu 2019. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období od ledna 2020 do prosince 2020, celkem tedy poplatky za 12 měsíců, měsíčně po 135 Kč. Žalovaná neuhradila na televizních poplatcích částku v celkové výši 1 620 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzývána. 6. Soud věc právně posoudil dle ust. § 6, ust. § 7 a ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatků za 12 měsíců, tedy na zaplacení částky v celkové výši 1 620 Kč, soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na základě výše uvedeného rozhodl soud rozsudkem tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 620 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.