21 C 251/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 663,10 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení si žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti u žalobkyně objednal přepravu zboží, konkrétně tiskárny na textil, a to z Německa do České republiky, Prahy 8. Přijetím objednávky ze strany žalobkyně došlo mezi účastníky k uzavření zasílatelské smlouvy, na jejímž základě žalobkyně řádně a včas uskutečnila objednanou přepravu daného zboží. Žalovaný si přepravené zboží bez výhrad osobně převzal na místě vykládky. Žalobkyně za účelem úhrady své odměny vystavila dne 20. 8. 2021 žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 9 663,10 Kč, splatnou 3. 9. 2021. Žalovaný na fakturu žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani k následné předžalobní upomínce ze dne 14. 3. 2022. Žalobkyně uplatnila také nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné odměny, a to od 4. 9. 2021, dne následujícího po datu splatnosti faktury, do zaplacení. 2. Žalovaný zůstala nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (objednávka přepravy, mezinárodní nákladní list – potvrzení o doručení zboží, Faktura [číslo] Předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2022 včetně podací stvrzenky) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na základě objednávky žalovaného ze dne 5. 8. 2021, kterou žalobkyně potvrdila, spolu účastníci uzavřeli zasílatelskou smlouvu. Žalobkyně svým povinnostem pro ni ze smlouvy plynoucím dostála, když pro žalovaného obstarala přepravu tiskárny na textil z Německa do České republiky, Prahy 8. Oproti tomu žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když na žalobkyní následně vystavenou fakturu [číslo] ze dne 20. 8. 2021, účtující její odměnu v částce 9 663,10 Kč, splatnou 3. 9. 2021, ničeho nezaplatil, ačkoliv zboží bez výhrad na místě vykládky osobně převzal. Na svém dluhu žalovaný neuhradil ničeho ani k následné předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 14. 3. 2022. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud hodnotí jako platně uzavřenou zasílatelskou smlouvu podle § 2471 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přičemž z § 2471 odst. 1 o. z. také vyplývá nárok žalobkyně na úhradu odměny za obstaranou přepravu zboží, která je předmětem této žaloby. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek uhradit žalobkyni odměnu za obstaranou přepravu zboží řádně a včas nesplnil, dostal se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení a je povinen zaplatit žalobkyni dle § 1970 o. z. také úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti faktury vystavené žalobkyní. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 663,10 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.