21 C 375/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 043 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 29. 8. 2019 cestoval vlakem č. 683 mezi stanicemi Děčín hl. n. a Ústí n. L. hl. n., využil tak přepravních služeb [právnická osoba] [právnická osoba], a to bez platné jízdenky, čímž se bezdůvodně obohatil v částce ve výši 43 Kč. Žalobkyně dále vyměřila žalovanému přirážku ve výši 1 000 Kč [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích a úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015. Dne 4. 6. 2020 postoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] předmětnou pohledávku žalobkyni. Žalovanému bylo prostřednictvím právního zástupce žalobkyně oznámeno postoupení pohledávek a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2020, dlužnou částku však ani poté neuhradil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně také zaplacení zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že žalovaný se dne 29. 8. 2019 přepravoval bez platného jízdného dokladu ve vlaku č. 683 mezi stanicemi Děčín hl. n. a Ústí n. L. hl. n. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 43 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Dne 15. 12. 2015 uzavřela společnost [právnická osoba], a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] rámcovou smlouvu o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] na základě které došlo k postoupení předmětné pohledávky. Dne 4. 6. 2020 postoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalobkyni předmětnou pohledávku. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2020. 6. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 043 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.