21 C 93/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 652 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne 26. 9. 2018 poskytla žalovanému zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady na tuto péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 21. 2. 2019 na částku 3 652 Kč, splatnou dne 23. 3. 2019. Protože žalovaný, státní příslušník Velké Británie, v době poskytnutí zdravotní péče nebyl pojištěn, je povinen náklady na tuto péči uhradit sám. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala upomínkou ze dne 27. 3. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovanému byla dne 26. 9. 2018 poskytnuta zdravotní péče v zařízení žalobkyně, konkrétně na neurologické klinice. Poskytnutá zdravotní péče byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 21. 2. 2019 na částku 3 652 Kč, splatnou dne 23. 3. 2019, jejíž přílohou byl podrobný rozpis poskytnuté zdravotní péče. Žalovaný uvedl jako číslo zdravotní pojistky [číslo] toto pojištění však z důvodu ukončení zaměstnání nebylo ke dni poskytnutí zdravotní péče platné. Žalovanému tak byla zaslána faktura spolu s výzvou k plnění ze dne 23. 3. 2019, a to jak na adresu v České republice, kterou žalovaný při poskytnutí zdravotní péče uvedl. 6. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), platí, že zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky2), jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče. 7. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 8. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V řízení bylo předloženými listinami prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách, kterou žalovanému vyúčtovala. Žalovaný byl povinen poskytnutou zdravotní péči uhradit dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, což však i přes výzvu žalobkyně neučinil. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Vedle dlužného pojistného vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, výzva k plnění) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.