5 C 210/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 502 Kč spolu s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 13. 1. 2014 smlouvu o nájmu bytu č. 2013 [číslo], NS [číslo] 2013, na základě které se žalovaná stala nájemcem bytu [číslo] v 5. podlaží domu [adresa], Hollarovo nám. 1, k.ú. [část obce], [obec a číslo]. Za nájem bytu se žalovaná zavázala platit žalobkyni měsíčně částku 7 758 Kč (nájemné 5 308 Kč, zálohy na služby 2 450 Kč), splatnou vždy nejpozději posledním dnem příslušného měsíce. Svoji povinnost žalovaná porušila, když žalobkyni nezaplatila nájemné a zálohy na služby za období únor 2022 a květen 2022, tedy celkem částku 14 502 Kč. Na svém dluhu žalovaná neuhradila ničeho ani k výzvě žalobkyně ze dne 27. 4. 2022 a následné předžalobní upomínce ze dne 18. 5. 2022. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení žalobkyně požadovala vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nebylo nájemné zaplaceno. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 13. 1. 2014, č. 2013 [číslo], NS [číslo] 2013 a evidenčního listu ze dne 25. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná jako nájemce a žalobkyně jako pronajímatel spolu dne 13. 1. 2014 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] v 5. podlaží domu [adresa], [anonymizováno] nám. 1, k.ú. [část obce], [obec a číslo]. Nájem bytu byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaná se za něj zavázala platit žalobkyni měsíčně částku 7 758 Kč (nájemné 5 308 Kč, zálohy na služby 2 450 Kč), splatnou vždy nejpozději posledním dnem příslušného měsíce. Z výzvy č. 1 k zaplacení dluhu ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby za období únor 2022. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby za období únor 2022. Z výpisu z konta nájemce ze dne 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 31. 5. 2022 evidovala dluh žalované na nájemném a na zálohách na služby ve výši 14 502 Kč za období únor 2022 a květen 2022. 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 7. Mezi účastníky byla dne 13. 1. 2014 uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které se žalovaná stala nájemcem bytu [číslo] v 5. podlaží domu [adresa], [anonymizováno] nám. 1, k.ú. [část obce], [obec a číslo]. Za nájem předmětného bytu, sjednaného na dobu neurčitou, se žalovaná zavázala platit žalobkyni měsíčně částku ve výši 7 758 Kč (nájemné 5 308 Kč, zálohy na služby 2 450 Kč), splatnou vždy nejpozději posledním dnem příslušného měsíce. Svoji povinnost žalovaná porušila, když žalobkyni nezaplatila nájemné a zálohy na služby za období únor 2022 a květen 2022. Dluh v celkové výši 14 502 Kč žalovaná, ač vyzývána, neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 13. Účastníci spolu platně podle § 2201 o. z. uzavřeli dne 13. 1. 2014 nájemní smlouvu o nájmu bytu. Žalovaná jako nájemce byla v souladu s § 2201 o. z. povinna za jeho užívání platit žalobkyni nájemné, jehož výše byla smlouvou o nájmu bytu ve spojení s evidenčním listem ze dne 25. 4. 2019 sjednána na částku 7 758 Kč měsíčně (nájemné 5 308 Kč, zálohy na služby 2 450 Kč), splatnou vždy nejpozději posledním dnem příslušného měsíce. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost porušila, když žalobkyni neuhradila nájemné a zálohy na služby za období únor 2022 a květen 2022, založila nárok žalobkyně uplatněný v žalobě. 14. Vzhledem k tomu, že žalovaná nájemné a zálohy na služby nezaplatila řádně a včas, dostala se v souladu s § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby, vzniklo i právo požadovat po žalované rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to u každé dlužné měsíční částky na nájemném a na zálohách na služby od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nebyly nájemné a zálohy na služby zaplaceny. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud podotýká, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené, ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. 4. 2016 Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvodu uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srovnej nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2018 sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09 a ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ČR ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské části (nález ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09, nález ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 1333/14, nález ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 474/13). Náklad na zastoupení advokátem bude vynaloženým účelně pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude například předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. 16. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.