5 C 328/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi [právnická osoba], s.r.o., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným dne 17. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr do 17. 5. 2019. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně mu byl v rámci webových stránek zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaný tento návrh akceptoval. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 8 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni. Výzvou ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu. Žalovaný do dnešního dne ani část dluhu neuhradil. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nijak nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalovaný o nařízení jednání nepožádal a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Výpis z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, Smlouva o úvěru ze dne 17. 4. 2017, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podací lístek ze dne 2. 2. 2021 s podacím číslem RR2570270205F) učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 17. 4. 2017 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 8 000 Kč. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a výzvou ze dne 2. 2. 2021 byl vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrová smlouva ze dne 17. 4. 2017 byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že smlouva byla uzavřena žalovaným v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 17. 4. 2017 žalobkyně pouze prokázala, že žalovanému byl poukázána částka ve výši 8 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o úvěru, dle níž měla být částka poskytnuta). 7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 8 000 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vrátit. 8. K uplatněnému nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 18. 5. 2019, soud uvádí následující. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaný tedy byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od zaslání oznámení o postoupení pohledávky, tj. do 3 dnů od 2. 2. 2021, poslední den lhůty splatnosti tak byl den 5. 2. 2021 a od 6. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 6. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalobkyni na něj vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž výši zákonného úroku z prodlení soud dovodil od okamžiku, kdy se žalovaný do prodlení dostal, tj. od 6. 2. 2021. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná a měla neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.